|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
PASTI
Na břehu Vltavy
stařeny sedí
chytají ryby
a rovnou je jedí
(1995)
…víš kterým směrem? Stačilo do vody plivnout
a hned jsi věděl, kam teče – hladina,
která si o šero leštila světla.
Vyšehrad pozvolna protékal řekou.
Ve věžích čas odbíjely ryby.
Labutí hlavu jsi položil do mísy,
zalil ji octem – a čekal. Míjely dny.
Za oknem padaly kyselé deště,
stékaly po kostech města.
V lebce se začaly rýsovat póry.
Především zobák – vzdušný jak z pemzy.
Tušil jsi otvory v textuře času. Prosíván
rozdílnou rychlostí ve všech svých směrech.
Ráno; a vzduch
masitý mlhou. Hladina o šero leštila světla. V konstrukci mostu
uviděls zakleslou labuť. V zábradlí napjaté pletence pavučin
– zdobené kapkami vody:
překrásné pavoučí pasti.
Hlavu jsi položil do mísy
– svou prázdnou, včerejší hlavu –,
zalils ji mlhou a nečekal na nic.
Spláchla tě nejbližší vlna.
Byla to hra
na Který z nás kostnatí nejrychleji. Prohrávals, prosíván
rozdílně do různých směrů. Za oknem padaly kyselé deště,
písek se do času v hodinách tavil.
Kaluže zrcadel zbyly. |
|
|