obrátil se na bok,

schoulen v náboženské křeči,

s řečí překotnou

na rok, dva, usnul.

Germáni a vikingové,

bok po boku s nimi

putoval starou Evropou.

Purpurové sněhy překračoval

a cukala mu víčka.

Kamenné valy hroutily se

pod jeho bosou nohou

a lásky čas byla jen

ozvěna budoucího jasu:

metafora sutin v osvícení.

Rozerval si kabát

á la kruté ráno nemocného barda,

bastarda od zaběhlé feny,

a ženy by rád pokořil

a drtil je kameny na prach.

Strach a chtíčem rozšířené chřípí,

dral se do hor,

horlivě maloval otisky chodidel

do sněhu, a stále bos,

obrazec odhodlání rýsovaný muži.

V leže prošel několik set vyšlapaných cest,

věrozvěst tak nadnášíval jeho kroky.

Nechal se jím vést: rok i dva,

snadno by s Elvisem vplul i do spánku,

do zámku ale nikdy nevstoupí.