Nezná to, dívá se a asi má strach.
Všechno je divně hranatý a tvrdý, projde tím, ale chvíli je jako síto.
Všechno kolem má tendenci ho dělit.
A ten tvor co tu leží, to teplé vlhko, ten ho tu drží.
Stav toho tvora ho tu drží. I tvor se bojí, cítí to, ale nechápe.
Proč ho sem stvořil, proč ho nenechal v ráji ?
Tady musí stále kontrolovat kudy propouští myšlenky.
Vůbec v tomhle nechutném světě netěsní. ...konečně, ...může odejít, ten tvor se nějak mění.
Probudila se s pocitem strachu, někdo tu byl, je si tím jistá.
|