Vnímal ho periferním viděním. Ještě jednou prudce stočil hlavu doprava a pak se mu oči vpily do červeného světla. 

 Sešlápl spojku, zařadil. Teď! Pneumatiky krátce křikly, auta vyrazila. Silnější motor jeho fordu nedal oktávii šanci. Začala zaostávat.Vítězství! Dlaň pravé ruky udeřila do volantu a sjela k řadicí páce. Další semafor!

"Zasraný město!" ulevil si Karel a noha z plynového pedálu sklouzla na brzdu. Vtom zaregistroval pohyb vlevo.

"To není možný. To hovado mě předjíždí po kolejích!" zařval a prudce sešlápl brzdový pedál, když se řidič oktávie nekompromisně natlačil před předek jeho vozu. Obě auta zastavila na další červené. Karel bleskurycle odepnul bezpečnostní pás a sáhl po klice. Vtom se kolona před ním znovu rozjela. Zuřící Karel zařadil a okamžitě nalepil chladič svého auta na záď oktávie. Na rudý záblesk jejích brzdových světel zareagoval v poslední chvíli. Ten dobytek se mě snaží vybrzdit! uvědomil si. A znovu rudý záblesk a reakce pravé nohy v poslední chvíli! Pokusil se zařadit vpravo. Bez šance - několik kamionů jedoucích těsně za sebou uzavřelo prostor k manévru. Vlevo zase tramvaj. Bezmocně zaryl nehty do volantu.

Alena olízla šlehačku ze lžičky a nervózně poposedla. Bývá vždy dochvilný - nestalo se mu něco? Konečně! Už když se blížil ke stolu, poznala, že něco není v pořádku. Tmavé brýle, stopy krve v nosních dírkách, odřené čelo.

"Proboha Jirko, co se ti stalo?"

"Promiň to zdržení, miláčku. Nějací idioti se mě pokusili okrást na odpočívadle."

"Panebože! Okrást za bílého dne?"

"Překvapili mě, když jsem vylézal z auta, proto takhle vypadám. Ale oni dopadli daleko hůř. Měli co dělat, aby odešli po svých. To víš, na vojně jsem byl u výsadkářů a ještě jsem všechno nezapomněl."

"A volal jsi policii?"

"Blázníš? Tvrdnul bych půl dne sepisováním protokolu a pak by ty grázly stejně pustili. Nezapomeň, že jsme na odpočívadle byli sami - to by bylo tvrzení proti tvrzení a oni byli dva. I tak dostali pořádnou lekci, že krást se nemá."

"Ty jsi můj statečný Jiřík, viď?" Alena se nahnula přes stůl a něžně pohladila jeho ruku. 

Karel změnil taktiku. Přibrzdil a nechal soupeře poodjet. Během chvíle se mezi ně naskládalo několik aut  z pomalejšího pruhu. Jen si jeď, hajzle, já si tě vychutnám za městem, pomyslel si. Benzínová pumpa! Karel už nestačil zareagovat, když k ní nenáviděná škodovka náhle zabočila. Na nejbližší křižovatce strhnul řízení do protisměru a začal se vracet.Už když dojížděl k čerpací stanici, uviděl ho. Panák s nagelovanými vlasy právě vracel  pistoli do stojanu. Potom zšrouboval víčko u nádrže a šel zaplatit.

Je úplně jiný, pomyslela si Alena a okouzleně pozorovala Jirkovy štíhlé prsty, které si právě pohrávaly s mobilem.

On snad chodí na manikúru, uvědomila si při pohledu na jeho pečlivě upravené nehty. To prase, co mám doma, má ruce jako sedlák. Do mísy se netrefí, holí se jednou za měsíc. Kdyby domů nenosil to, co nosí, dávno bych ho vypakovala. Stejně jsem mezi kamarádkama poslední, která to s původním manželem ještě vydržela. Ale s tím je teď konec, zařekla se duchu.

"Co jsi říkal?" uvědomila si, že na ní Jirka mluví.

"Že se omlouvám, ale musím si odskočit," zopakoval.

"Ale jistě, miláčku," usmála se na něj okouzleně.

Krev se Karlovi nahrnula do hlavy. Prudce zastavil, vystoupil z auta a zamířil přímo k oktávii u stojanu. Její řidič zrovna vycházel ven z prodejny a schovával peněženku v kapse saka. Když zaregistroval brunátný obličej dva metry od svých očí, zarazil se. Víc nestihl. První rána pěstí zasáhla jeho pravé oko. Zapotácel se a vykřikl. Hned nato ho Karel popadl za vlasy a zhoupl mu hlavu směrem ke střeše vozu. Nos prudce narazil do metalického laku a spustila se z něj krev.

"To abys věděl, co se může stát, až zase zkusíš někoho vybrzdit!" zasyčel Karel. Pak nasedl do svého fordu, nastartoval a se zakvílením pneumatik zmizel. Jirka zasténal - z bolesti se mu udělalo špatně. Klekl si na zámkovou dlažbu a třesoucí se rukou hledal v kapse kapesník.

Rozepnul si poklopec, vytáhl úd a namířil proud moči do pisoáru. Pak si hlasitě pšoukl. "Chcaní bez prdu je jak láska bez mrdu!" naskočila mu v hlavě automaticky poučka ze školních záchodků. Spokojeně se ušklíbnul, trhnul jezdcem zipu vzhůru a širokým obloukem minul umyvadlo.

Krásnej, statečnej a úplně jinej, zasnila se Alena, když uviděla Jirku přicházet ke stolu. Začala se těšit na večer.