Dívka, která ho pokousala

 

Vztah vášnivý a krásný; Ta dívka se do něj zakousla a on ji proved časem.

 

 

Čert létal elektrickou krajinou,

Nekonečnu natlouk nos, rozumu zuby tlouk.

Pálil je na prášek a vypáleným vápnem natřel

V polích prostěradlo, na kterém proplétali páteř.

A prostě rádlo a prostě brázda, obilí zalévali

vlastním potem.

Zdálo se to navždy.

 

Zatím čas skákal přes oves. A sežral jitrničku.

A vítr foukal na strniska. Když jeli sedláci z roboty,

museli se na druhou stranu prokousat.

Tak úrodný to býval kraj.

 

Dny, roky, soboty sedalo jsem na protějších svazích, pozorovalo, jak mizí já

a mizí ty, jak do sebe prorůstají

 hrudní koše. Sedělo jsem, smálo se a když konečně  společné snesli vejce,

já křídla roztáhlo a chvátalo se do něj vtělit.

 

Čert nastoupil do tramvaje. Touha.

Nekonečná konečná.