Číst básníka je někdy tak těžké,

po povrchu klouzat či nahlédnout kus.

Tápat po cestě slov, napověz básníku...
 

V okamžik mě první řádek chyt,
druhý ten pevně drží...
Třetí však rychle smýkne k dalšímu.
Čtvrtý, ten silně škube po dlažbě mnou..
 

 Ne, nemohu již dále v prachu za cestou...

Vyčerpán za tebou, ztratil jsem tvé verše.

Zůstáváš jako bludný maják na obzoru,

Chytám se za hlavu a zdrhám rychle...

Potají se ti smějí a já nevím co říct...