Jak ruské matrjošky
naskládané v sobě
tři generace dcer
já - notně zpuchřelá
a ve mně moje dcera plamenná
drzá a hrdá jako beránek
v jehož znamení
je zrozená
a v ní šumí z přístrojů
to srdce maličké
její dcera, její bláznivý
střelec střelený
co dobývačně přemýšlí
zda váhy nejsou lepší čas.
Já matka matek, matrjoška
bych chtěla v sobě udržet
ten žhavý proud bolesti
ta dvě křehká malá těla
a nevypustit dřív je do světa
než bude jejich čas.
A zatím sama křehká,
zraněná. A všude v mém těle
dřevěném, praskliny
kudy život uniká. Bezruká
beznohá bezmocná matrjoška.
Věčná úzkost, nekonečný strach.
|