|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V dunění okovů nezměrných
zmíráš kletbou pradávnou
v krůpějích poháru hořkosti
bloumáš
jarní krajinou.
V bouřlivém zákmitu porozumění
jantarové oči
něhou dívčí voní
s dětskou samozřejmostí
skrápí sametové řasy
jinovatkou čekání.
Pramínky vlasů
sepnuté stuhou mlčení
stékají ti po tváři
s němou prosbou dotyku
chlapeckých dlaní.
Rubínové rty
bolestnou touhou žíznící
neutuchají symfonií smíchu
mlhou dětské bezbrannosti
procitají.
Obručím nesčíselných
trpkými záchvěvy blouznění
vzepřelo se
vzpínající srdce.
|
|
|
