ANDĚLSKÁ KŘÍDLA
Když s milým svým, každý den, u jednoho stolu já snídám, říká mi: ,, Anděli, děkuji za to, že jsi!“ Tvář mi zčervená, ale po chvíli už úsměv zase zdobí mé rty.
Anděl vážně nejsem, ráda mám svojí zem. Však až tady můj život jednou skončí, ta křídla andělů chtěla bych opravdu mít.
Když noc co noc uléhám já vedle své milé, šeptám jí do vlasů: ,,Ty sladký anděli můj.“ Mám rád ty chvíle, kdy v pevném objetí dává mi polibek svůj.
Anděl jsi můj strážný, zůstaň se mnou navždy. Až jednou na zemi tvůj život skončí, tak křídla andělů ty si zasloužíš mít.
I v nebi se jednou budeme my dva rádi mít…
|