Rád se dívám z okna

Večer

Kdy ke mně připlouvají všechny naděje

Beznaděje

Uplynulého odpoledne

Zavřu oči a poslouchám

Ozvěnu

Tápavých kroků matek

A touhy otců

Svlékni si košilku, malá už spí…

Poslouchám

Šumění listí

A není v tom ani kapka sentimentu

To se jen v těch starých, popadaných řapících

Ukládají k spánku bezdomovci

 

Snad taky uslyšíš

Ukrajinskou ubytovnu

Dýchá si vlastním dechem

Dělníků a chlastu

Každý z nich má svou vlastní sklenku

V baru

Pod promenádou bauhausu

Kde si každý večer přerážejí

Duše

Barovými stoličkami

 

Každý někdy musí vytřít chodník

Nosem i zubama

Možná jsou mé představy naivní

Ale věřím, že

Za rohem čeká matka dvou dětí

Která svému princi

Na patníku

Vytahá štěrk z tváří

A vysvětlí plačícímu synovi

To se tak dospělým občas stává, víš?

 

Ach jak milujeme

Nicneříkající odpovědi

Snad bychom si na ně měli

Udělat kartotéky

Jako u lékaře

Na recept bychom je vydávali

V krabičkách od cigaret

Jednoznačnost škodí zdraví

 

Často je třeba zavřít oči

Zvláště pak u otevřených oken

Nepředklánět se

Nezaklánět

A přemýšlet třeba nad Prabhupádou

Jehož jednoznačnost

Mu postavila chrámy

Přemýšlet nad tím

Co si počnu s chladivým vánkem

Který mi rozlouskává víčka

Jako vlašské ořechy

Stejně vrásčitá.

 

A nepoddávat se splínu!

Snad jen šeptat

Ptát se noci

Nejsem já pesimista?

Brumlat si do proudů

Doprovody k baletům větví

Košatých stromů z jara

 

A hlavně

Nevyvodit žádné závěry.