|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Už druhým rokem si pod peřinou schovávám zrcadlo abych se v něm každé ráno odrážel a říkal si: "dnes jsi opravdu nespal sám".
Den co den usínám se zrcadlem po boku / nechal jsem si narůst dlouhé vlasy / a otáčím stínítkem lampy by silueta nabyla tajemné ženskosti.
Občas mě tlačí do kyčlí a já neusnu / žádná žena není dokonalá / a tak si prohlížím odrazy jejích očí - - divím se, jak mohou být tak podobné měsíci za oknem.
Pondělky chodívám do hodin zpěvu a pilně se učím zpívati soprán - - doma pak vytvářím hlasové iluze a laskavě na sebe volám: "zlato, ty už jsi tady?".
Okna, ta otvírám každý den dokořán neboť jako zkušený muž již vím, že žena potřebuje volnosti / přec s každým dnem zdá se mi chladnější /
...
Láska mě nakonec vykradla / skrz otevřená okna rozmarů / a pro mé nevinné blouznění spím si dnes na střepech zrcadla jež skrývají bodavé vzpomínky
a se starým rámem, tvrdou to skořepou odcestoval jsem za město / do popelnice se nevlezl / a za zvuku uhasínajícího odpoledne opřel jsem ho o zídku vzpomínek. |
|
|