To znám, když síly odejdou
to vidím, jak sníh stéká z kopců
někdy slyším, jak hlas vrací se ozvěnou
jak se měním, jak to pevně držím v rukou
jak se těším, až mi jednou plíce puknou
Jdeme k nám a skončíme před druhou
vcelku šťastní, ale moudřejší a soběstační
zlato ryzí vyměníme za purpurovou
tak tu sedím, přepínám v životech cizích lidí
jenom nevím
Sedíš v prostoru sám svýho třípokojovýho bytu
teploměr na popelníku co jste spolu umotali z
moduritu
po zimě co bere sílu všemu
i tomu kopci na objemu
a tebe?
tebe žene pod deku
tak komu jinýmu než dlouhý zimě poděkuj
|