|
| |
 |
|  |
Seděla tam tak na zábradlí, přímo proti mně, a já uvažoval,co si asi může myslet , a napadaly mě samé takové ponuré myšlenky, možná kvůli tomu výrazu, co měla ve tváři. Čekal jsem na autobus a bavilo mě myslet si, že jsem Ona, že o něčem přemýšlím, ale nevěděl jsem o čem. A tak jsem prostě vstal a měl jsem dost času ( jelo mi to až za půl hodiny) a šel jsem k Ní. A ona taky vstala a šla ke mně a všichni se dívali, jak se zastavujeme uprostřed silnice, mysleli si, že se známe, ale přísahám, viděl jsem Ji poprvé v životě. Stáli jsme proti sobě a Ona mě vzala za ruche a odtáhla mě na svoji zastávku, řekla mi, že se bojí, aby mě něco nepřejelo. Řekl to tím tónem, kterým se mluví k malým dětem nebo ke hlupákům, ale já věděl, že v Jejích očích nejsem ani dítě, ani hlupák. A pak se m zeptala, proč jsem tam šel, a já se Jí taky zeptal, proč tam šla, a potom jsme si oba řekli, že jsme chtěli vědět, co si ten druhý myslí.
A všiml jsem si, že Ji ještě držím za ruku, tak jsem se na Ni podíval a Ona mi řekla, že mě pořád ještě drží za ruku, ale nepustila mě, a pak jsme se dlouho bavili (myslím, že mi ujely dva autobusy) a mě bavilo, že na něco pomyslím a Ona to řekne. A potom už bylo pozdě, musela jet domů a já taky musel, a tak jsme si řekli ahoj a odjeli jsme.
Přijel jsem domů a šel jsem hned spát, jenom jsm si stačil zout boty, tak jsem chtěl, aby se mi o Ní zdálo. Tehdy to ještě nebyla láska, snad jen pocit důvěry a porozumění k čověku, který mě zná, i když mě nikdy neviděl.
A tak jsem zavřel oči, bylo ještě trochu světlo, a myslel jsem na Ni, ale ráno jsem si pamatoval jen na to, že jsem ve snu viděl nějaké kočky, a že někdo říkal, že ohlašují nemoc. Ale já se cítil zdravý a myslel jsem na Ni, potom jsem si ale uvědomil, že si vlastně nepamatuju, jak vypadala.Šel jsem k telefonu a vytáhl jsem ten tlustý seznam a chtěl jsem Jí aspoň zavolat, nevím, proč jsem Ji hledal právě pod písmenem C, a až pak jsem si vzpoměl, že nevím, jak se jmenuje. Potom mě kvůli mému podivnému uvažování napadlo, že by se mohla jmenovat jako já, samoyřejmě ženské jméno a příjmení, a tak jsem tam hledal, a když jsem Ji nenašel, všiml jsem si, že v seznamu taky nejsem.
A pak už byl čas jít doškoly, přišel jsem tam a nikdo mě nevítal, nevím taky, proč by měl, ani ta holka, se kterou chodím, mi nepřišla dát pusu a já za ní taky nešel, opisovala totiž nějakou úlohu, a mě napadlo, co asi dělala večer, když se mnou nebyla. Nevím vlastně, proč mě to napadlo, protože ona se mnou nikdy večer nebyla, a taky mě na ni nebavilo myslet, protože já s ní večer taky nebyl a úlohu jsem taky neměl.
Zazvonilo a někdo přišel a začal mluvit, neviděl jednotlivce, ale třídu, kdyby někdo chyběl, mluvil by úplně stejně. Potom byla přestávka a ta ,,moje“ holka, co s ní chodím, si přišla pro pusu, políbil jsem ji a ona se namě ani nepodívala, protože Romana jí něco vykládala a ona to musela slyšet. Tak jsem si sám dopisoval úlohu a myslel jsem na Ni, na tu neznámou, vůbec mě neznala, ale myslela na mě, věnovala se mi a vnímala, co Jí říkám, možná si jen potřebovala zkrátit večer.
A ta ,,moje“ holka se mi začala hrabat ve vlasech a prohlašovala, že mě miluje, ale neříkala to mně, prostě se předváděla zbytku třídy, byli jsme tehdy jediní, kteří spolu veřejně chodili. Dřív nás bavilo chodit spolu tajně, líbat se v prázdných třídách, ale vlastně jsme pořád čekali, až někdo přijde a uvidí nás a všem to vykecá. A nikdo pořád nešel, trvalo to už dva týdny, a ji, tu ,,moji“ holku, to přestalo bavit, tak jednou o přestávce přišla a dala mi pusu, tím všem ostatím oznámila, že to není naše první ani poslední, a oni nevytřeštili oči, ale řekli, že si to o nás mohli myslet, a dál se v klidu šprtili slovíčka, jako by se nic nestalo. A ta ,,moje“ holka byla zklamaná a odešla do své lavice, a Romana to pochopila a začala se jí na nás vyptávat. Nevím to jistě, ale myslím si to, protože ta ,,moje“ holka najednou ožila a celou přestávku jen kecala a kecala a občas se na mě významně podívala. A já se na ni naschvál nedíval, byl jsem naštvaný, že o nás mluví, že si určitě vymýšlí a přehání, a tak když jsem za ní po hodině přišel, nedal jsem jí pusu, a když mi řekla, že má dnes celý večer byt jen pro sebe, tak jsem jí řekl, že to je prima, a že se večer aspoň bude moct v klidu učit.
Dopsal jsem úlohu a vrátil jsem Jarkovi sešit, pak byla hodina, pak zase přestávka, kdy jsem slyšel Lenčin hlas, který jako v divadle všechny ostatní přesvědčoval, že mě miluje. Podíval jsem se na Lenku, na tu ,,svou“ holku, měla od zářivek hnusně zelené vlasy, to se mi vůbec nelíbilo, a tak jsem se dál učil a čekal jsem na odpoledne, až uvidím tu neznámou.
Konečně byl konec vyučování a nějaký oběd, jedl jsem pomalu a Lenka proti mně se útrpně usmívala a mluvila o tom, že ji nemám rád, a já ji nepřesvědčoval o opaku.
|
|
|
