nahlédl jsem ti do šíje

a s rozvahou už rozlomil tvůj nekonečný tep

tvůj úsměv -exil z exilu- tak skromný je

náš konec nebetyčná step

daleko útlé stříbra stezky

a ještě dál mé steny óm a ém

otroci věrní sklízí lesky

domov je tam a sem a hrom

slabiky synů dcer a sfér

dva drobky světla na stole

škvíra tvé truhly šklebí směr

kudy se vracet koukolem

kudy se vracet k sobě samým

souviset s čímjsi

s potokem -krutosolí- též s oblevami

smyslem všech dvou -až ze stínů- a zpod krbové římsy