ŽALUJI TENTO SVĚT!!!

Dnes v noci zdál se mi podivný sen…
Já stál jsem u brány nebeské a jestli vstoupit dál mám, chvíli váhal jsem.
Pak sama se brána přede mnou však otevřela
a bílá mlha, celého mne obklopila.

Tak pomalu jsem vykročil a zastavil se tam, kde sám Pan Bůh stál!
Byl obklopený anděly, kteří na mne hleděli,
jakoby mne znali…Jakoby mne už někdy viděli.
A pak mi došlo, že andělé prostě znají každého člověka. Náhle stál jsem přímo proti Bohu
a nevěděl jsem, jestli mluvit mohu..

On však z rozpaků mi pomohl, neboť vstal a vážným pohledem na mne se díval.
,,Pověz mi, co přivádí Tě do Nebe?
Ještě nenastal čas pro Tebe!“ pronesl Bůh hlasem vřelým a já jsem cítil, že se stávám smělým…
,,Odpusť mi, Pane náš…Nejvyšší!
Já říci to zde musím, ať bolest má se utiší!“
zvolal jsem hlasem rozechvělým.,,Já žaluji!.. Žaluji tento svět celý!“

,,To je vážné obvinění…“pravil Bůh.
,,Já vědět chci, co Tvá slova znamenají! Proč žaluješ svět před Bohem?“
,,Můj Pane!
Narodil jsem se a oni řekli - to hrozný zjev…!
Já žaluji tento svět!
V mládí jsem se chtěl s chutí vrhnout vpřed!
Však umlčeli všechny touhy mé!
Všude řekli - o dům dál jdi!
Já žaluji …žaluji tento svět !
Potkal jsem dívku jako květ!
Ona však řekla - fuj! Tys hrozný skřet!
Já žaluji tento svět!

Jako mladý muž, já znát chtěl svět!
Však dostal jsem se v bojový střed
a smrti jsem jen o vlásek unikl!
Mě zabít chtěli! Já žaluji tento svět celý!
Když zralý muž ze mne byl,
střechu nad hlavou mi někdo zapálil!
Tulák se ze mne rázem stal!
O kůrku chleba… co jsem se nažebral!
Co prožil jsem příkoří a utrpení!
Všude říkali, že za darmo ani chléb není..
Ať jdu pryč a to hned!
Já žaluji tento bídný svět!

Stáří mě dostihlo a ohnulo záda vpřed!
Celý život prožil jsem sám!
Bolí to, jako bych ve svém srdci měl zarytý střep!
Což já za to mohu, jak vypadám?
Že narodil jsem se jako skřet?
Já žaluji tento svět!
A co víc - žaluji samotnému Bohu!!!
Bože! Proč to? Proč jsi dopustil,
abych cítil taková muka života?
Proč jsi dopustil, abych se vůbec narodil a žil?
Já celý život v Tebe věřil jsem!
Mnohokrát Tebe o pomoc prosil jsem! Ty jsi však hluchý byl…k prosbám mým…!“

,,To již stačí člověče!“ zvolal Bůh hlasem dunivým.
,,Přestaň na svět žalovat konečně! Přede mnou jsi ho již dosti obvinil!
A co dobrého jsi Ty pro svět učinil?“
Ta otázka od Boha..mne zaskočila docela!
Já dlouho mlčel jsem…

,,Svět je jen takový, jaký si ho vy lidé děláte..jak žijete…jak se k sobě chováte!
Každému z vás byl jen jeden život dán…Již nikdy se nerouhej!
Každý den naplno si užívej…
Život jen jednou můžeš žít!
Tak si ho nedej nikým a ničím otrávit!
Ty žiješ celý život v domnění,
že smůlu máš a že svému okolí se ošklivý zdáš.
Pocit křivdy celý život v sobě nosíš a Boha o pomoc prosíš.
Já za Tebe život nemohu žít..to jen Ty sám si musíš vyřešit!
Já jsem jen ten, kdo je schopný chyby odpustit…
To, že je člověk krásný, nemusí znamenat, že je v životě vždy šťastný.
A ten, kdo bohatství má..
velmi často mladý, pro něj,umírá!
Věř tomu co Ti teď povídám.
Všechny lidi já rád mám..
Některé méně, jiné více. …
Až když dohoří života svíce, já vynáším soud!

Ty ještě kus života před sebou máš..
Jen na Tobě záleží co s ním uděláš.
Ty nemusíš být sám!
To je jen Tvůj klam!
Ty jen nemáš snahu.Příliš brzy jsi život vzdal.
Do vínku byl Ti obrovský dar dán!
K nehezké tváři…krásná duše patří. A Ty ji máš!
Jen najevo to nedáváš. Tak se více snaž!
Neuzavírej se do sebe, rozdávej kolem sebe radost a smích.
Vždyť nejhezčí pocit to bude právě pro Tebe!
A až jednou nastane Tvůj čas, rád přivítám Tě mezi nás do Nebe!
Pro nás budeš krásný dost. Avšak nyní jsi ještě nezvaný host!!!“

,,Děkuji Ti, milý Bože! Řekl jsi mi sotva pár vět. ..
A já pochopil jsem, že…ne já! To vzteká se svět!
Tak ať se vzteká, krucinál!
Já ještě chci žít dál!
Je toho ještě tolik, co bych rád udělal.
Máš pravdu jen slaboch se leká!
Tak teď mi promiň, musím už jít….Život čeká!!!

Když jsem se ráno probudil, že to byl jen sen, jsem nevěřil.
Byl jsem plný elánu a sil…
Za krátký čas jsem nový dům postavil.
A jednoho dne jsem hezkou ženu oslovil…
Je z toho láska jako trám!
A já se často v duchu ptám: ,,Milý Bože…Kolik času ještě vlastně mám?“