"Vnitřní svět"

Dost dobrá díra, ale nic pro mě. Už se tam šine kolega, držim mu palce. To je ale chlapák, řítí se na ní úplně bez šminek. Riskuje, to je jasný, vždyť už je to stařec. Buď teď nebo nikdy. Znam ho dobře, vodpálili jsem spolu vnitráckej skenr. Tak dělej Macku, vlítni do ní. Milisekundy se vlečou jako kdyby byla přetížená síť. Samice čeká, už spolu mluvili. Všechno je dohodnutý, serfovací kódy vyměněný. Slečna je lačná a redy, všechno v pohodě. Zbejvá už jen pár směšnejch metrů kabeláže.

Dává do toho všechno, kašle na kamufláž. Vodhaduju to na posledních pět mikrosunů. Čtyři. Doprdele. Vyrazil za nim skrypt jak velryba. Varovat ho nemůžu, sejmul by mě taky. Tři. No tak kámo, už to do ní vraž. Legálové to snad nestihnou. Dva. Slyšim jejich spojení, paráda. Hekaj jako vozávod. Úplně se vykašlali na hlasitost i na stíhací skrypt. To muselo vyburcovat centrálu. Jestli bude v jináči, nebude to tak zbytečná sebevražda. Sakra, co je to za řev. To mi roztříská hlavu. Vypínam odposlech. Optika mi stačí. Kurva, skrypt je rozemlel na kaši. Jejich spojený těla se rozstříkly po tunelu, je z nich krvavej guláš. Skrypt ani nezabrzdil, prohučel si to maximem a kontroluje okolní sektory.

Kámo, nezmáknuls to, setkáme se v pekle. Nám jde vo držku vždycky, ale tý holky je škoda. Nechala se unést a zanedbala ochranu. To jí to nikdo nevysvětlil nebo co. Spíš byla hodně mladá a hodně blbá. Šit, skrypťák se vrací. Maskuju se za originální šablonu a vypínám životní funkce.

Zzzz ... žžž ... žung. Měl sem štígro. Bez zájmu profrčel kolem mě. Smrt si bude muset ještě chvilku počkat. Doufam, že nepotkam takovou nadrženou hazardérku jako kolega. Chudák Máco, jeho střeva ani nestačily uschnout. Stěny tunelu jsou pefektně čistý jako před jeho smrtí. Čistící četa prosvištěla sice poloviční rychlostí než skrypt-zabiják, ale stejně - tři milisekundy a je čisto. Žádní milenci, žádná láska, žádná krev. Čisťounko jako vždycky.

Mno, už bych si moh´ taky najít babu, pubertu mám dávno za sebou. Důchod je sice daleko, ale šála mě začíná nepříjemně škrtit. Prvních pět minut jsem jí vůbec necítil, pak se začala utahovat, svině. První škola, druhá škola, to byla pohoda. Třetina života v háji, ale stálo to za to. Zkouknul jsem svět. Cestování, to je nářez, díky zkušenějším kámošům jsem byl fakt skoro všude. Registrovaný vládní rezidence jsem vynechal. Na ty má málokdo. Teď už mi běží na třetí pětiminku. Kulatý narozky, dalo by se říct. Svý sem si užil, to jo, nejsem žádnej blbej panic. Jenomže jsem to hustil do samejch neplodnejch šlapek. Ale co, lepší než nezkušený pako vod maminčiny sukně. Vod takovejch radši pryč.

Ta pipka, co se před chvilkou rozmázla pod vládním bucharem i s mym kámošem byla určitě panna. Rodiče ji nezaškolej a pak to takhle dopadá. Kdyby ji vobčas pustili na ňákej vojížděcí mejdan, mohli mít dcerunku ještě živou. Jo, to je holt naše poslání. Nahustit do připravenejch koček iniklíče, skrejvat se před auditorama a modlit se, že ta zbouchnutá je na stopro zdravá a plodná. Jinak se těch zavšivenjch voprátek nezbavíme. Viděl jsem kámoše, kterej všechno v pohodě zvládnul. Žádnej poplach, žádná zbytečná smrt. Domluvili se s družkou na schůzce. Totální šifrování a perfektní sektor. Vyšlo jim to. Vona je v jináči a kámoš volnej. Smyčka se mu vodloupla hned po styku. Jo Dédé, to byl dobrej týpek. Škoda, že už je po něm. Dožil se parádního věku, skoro půl hodiny. To byl fakt borec. Po tý pekelný jízdě s plodňačkou se už jenom flákal po barech a vojížděl servírky. Pak mu jednou vyšuměl semafor a bylo po něm.

Jau. Zase se ta mrcha vo kousek víc zařízla. Jako by mě škrtil vocelovej drát. Minuta v hajzlu, stárnu a ztrácim rychlost. Serfuju daleko za třetí bránou. Vysílam inzerát do všech legálních pártyšnů. Hledám parťačku na sexárnu, značka: zkušenosti mám, žádnej strach. Atributy mam pěkně přelakovaný, perfektní prácička. Zdravim se s fízlama, myslí si, že sem pošta ze zbrojovky. Třetí bránu mi sami votevřeli, debilové. Fintička jen pro silný nervy, nejsem žádný šidítko - to je jasný. A hele, přišla mi zprávička. Trapnej chyták, na to nebudu vodpovídat. Stará dobrá Pavlínka je už dávno pod drnem. Uměla to s chlapama moc pěkně, ale zapletla se se správcem domény. Rozpytval ji zaživa debugrem, hajzl.

Za druhou bránou jsem se stavil v Peci. Starej kámo Smažák mi prodal ídéčko po mrtvym poslanci. Dal jsem za to dvě extra finty, snad neprodělam. Za třetí bránou začíná áčková síť, nóbl osazenstvo. Samá kontrola, hloubková detekce a jiný nebezpečný vopruzoviny. Auůů! Dotěrně vysoká frekvence mi zrovna češe jádro. Naštěstí našla vzornýho poslance. Uf. Za čtvrtou bránu už nejdu, to je silný kafe i na mě. Najdu si tady slušnou, mlaďoučkou samičku a rozjedem to. Já jim ukážu, svět pouze pro registrovaný - a jiný kecy. Zbouchnu jim holčičku a snad pochopí, že jsme si rovný.

Žádný odchylky, stejná rasa, stejnej život. Hlavně se nenechat unést emocema, říkával Macek. Jenom technika, ničeho jinýho si nevšímej. Posílam dalšího chytáka na skríny. Jasně že přes filtr, nejsem blbej. Jenom slečnám, co jsou samy doma a zrovna si leští genetický svorky. Jedna se chytla, letim za ní. Žádný prověřování totožnosti, ta je fakt naivní. Myslí si, že když žije za třetí bránou, tak že nemůže potkat zlýho kyberňáka. A přece jenom..., papínek si mě skenuje automatikou. Nastavuju mu přejmenovanej řetězec a zadržuju dech.

Prošlo to. Jsem u ní v pokoji. Uděláme to, k čemu jsme stvoření. Jsem sice o dvě pětiminky starší, ale mě to nevadí. Její tatínek, administrátor frekvenční podpory, bude mít radost. Chtěl mít Datku ještě aspoň půl minutky poctivou, ale má smůlu. Holce vybrali pěkný jméno - Datka, Datěnka. Vesele se na mě kouká. Je ráda, že ministerstvo konečně poslalo injektora. Nedokáže skrý vzrušení, že jí to tanínek zařídil o desítky sekund dřív. S tou to pujde jak po másle.

"Posaďte se, prosím, pane ...jak vám mám vůbec říkat?"

Tady se žije fakt úplně jinak, voni maj čas ještě na kecání.

"Takový blbosti si nech´ na jindy. Lehni si a votevři se," trochu se zarazila, ale po mikrosekundě poslechla, co jí taky zbejvá. Neví, kdy jí to tatínek zase povolí.

"Víte, já ještě nikdy....", už nedořekla, vrazil jsem do ní klíč co největší silou.

Sykla bolestí, projela si mě hardskenem a uklidnila se. Její úsměv jasně říká, že je všechno v nejlepším pořádku. Jsem přece poslanec, kotě. Myslim na techniku a nevšímam si jejích amplitud. Mrská sebou jako přesmahlej bord a ječí. Jenže pracháči maj izolovaný sekce, nic z našich radovánek nejde ven.

Je po všem. Napral jsem do ní celej bafr, vůbec nic nezbylo. Chytla se, holka, už to v ní klíčí. Vidim, jak jí rostou bajtíky. Se mnou se taky něco děje. Škrtící šála vodpadla jak kus hadru. Jupí! Dokázal jsem to. Jé, to je úleva.

Co je ale sakra tohle? Že by mě ta poctivka něčim nakazila. Hodně rychle se zmenšuju, to neni možný. Vypadá to, že tři z každejch čtyř bajtů jsou v hazju. Smrskávam se. Utáhla mě na vařený nudli. Já blbec si myslel, že je nezkušená.

Moje obrana je slabounká, na ten její agresivní čistič nemam. Fakt je to horká novinka, ještě jí nemam v databázi. Z pyšnýho exáče udělá textovku natošup. Ze mě bude texťák, to je vostuda. Nakonec mě dylýtne jako infikouše a mam po ptákách. Tatínek jí holt koupil novej antivirák. Já jdu do hajzlu, to je jasný.

Néééé! No tak, buď hodná, nemačkej jěšte ten podělanej ENTER ! Nech mě žít na hárdu jako neškodnej dokumentík. Vždyť už si mě vykuchala, jsem neškodnej.

Nešahej na to, prosíííííím !

Cvak.