|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
miroslawek (Občasný) - 7.3.2009 > formálně bim-bam, kromě toho rezignace na strukturu - pravděpodobně v zájmu volnosti imaginace - a na to ty obrazy zase nejsou dost (sevřené samy sebou)... a jako všude i zde mě netěší dopovědi... básník má spíš napovídat... a svou systematičnost ochočit v tomto smyslu...
A když už jsi tak studoval mé verše, připojím u tohoto textu odkaz na text (http://www.totem.cz/enda.php?a=78899), který se ti třeba vzhledem k určité příbuznosti bude vnímat lépe.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
| miroslawek (Občasný) - 11.3.2009 > smithers> Jo, chlapče, tak to je těžká otázka a popsalo se o ní stohy papíru, s výsledky vskutku rozličnými. Ovšem hlavně je to otázka jiná. I když napíšeš báseň "dobře", nemusí být "dobrá". A i když "dobrá" je, autor bývá dost málo kvalifikovaná osoba - vlastně kvůli své osobní kontaminaci spíš diskvalifikovaná, aby si to mohl vskutku dobře rozhodnout
Ale pro inspiraci k předchozí diskuzi o záměru, která se nám trošku stočila jinam, ti zde zanechám jednu citaci k zamyšlení:
Neschopnost prakticky odlišit nejzákladnější rozdíly v literatuře, tedy rozdíl mezi fikcí a skutečností, mezi hypotézou a tvrzením nebo mezi imaginativním a diskurzivním psaním vede k "falešné představě o záměru", k představě, že hlavním záměrem básníka je sdělovat čtenáři nějaký význam a hlavní povinností kritika je tento záměr zachytit. Slovo záměr je přitom analogické: předpokládá vztah mezi dvěma věcmi, obvykle mezi koncepcí a činem.... Podobné pojmy patří jen do diskurzivního psaní, v němž je nejdůležitější shoda verbální kompozice s popisovaným objektem. Básník však chce vytvořit především umělecké dílo, jeho záměr lze proto vyjádřit jen nějakou tautologií.
(Northrop Frye, Anatomie kritiky, Host 2003, str. 105 / Anatomy of Criticism, Princeton University Press, 1987)
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|