* * *

podzim těsně mine mihne se na mém těle

přiskakují jizvy skvrny řádky bez konce

řádků střela líně o tvůj bok odře ořechy

vystřelují odpočíváme, odpočítáváme,

přestali jsme jíst k nebi se urážejí stovky

oblak nejapných snů oblékáš se do hnědého

a přece a přitom krajinu barví jeřabiny

krvavé velikonoce tvá opora není v ročních

dobách když o sobě mluvíš ve druhé osobě

v nastrčených větách podzim míjí míní

zvenku znějí ryby nadešla půlnoc, ohňostroj

se nevydařil cucáš houby a šetříš se na zítra

v rozervané knize zrovna začíná plebiscit

08, 09