"O staré aleji ...
Řádek stromů
ve známé ulici,
a za každým čeká překvapení.
Za prvním – okno do dětství, k
lednovému vykročení, k zasmušilému
pohledu;
(( -sveřepost v duši,
vlněný šat ))
Za druhým - vzpomínka na přesladké chvíle,
ve kterých se zdálo,
že všechno by lehce šlo, jen
kdyby se to smělo
Za třetím - rozbahněná krajnice,
radost z překročení,
úlevný pohyb nohou na rohožce, a
jeden z obrazů, co
jen při tomto
zastavení
lze uvidět
Za čtvrtým – bezstarostnost,
letní stín, zasloužený chládek
a nedočkavé tetelení se
z očekávání -
- bude to nové, otec přichází z
práce
Za pátým – táhlé povinnosti
a beznaděj podzimního odpoledne venku
pod okny – je sice sobota, ale
tak zavřená; v blátivém
marastu
zůstávají stopy
Za šestým - to už je kousek dál, chvíli
od vchodových dveří; bolest z ohlédnutí
se; na rohu -
- jen správně
vykročit. Ta
alej;
včera
byla jiná (( ...i zítra
bude - asi ... )).
." |