Parfém
Probudila se ležící na posteli pod otevřeným oknem. Vstala, zavřela okno, oblékla si župan a sedla si před zrcadlo. Měla nateklou tvář a oči červené jako králík. Nemohla večer spát, přemýšlela o Romanovi. Už týden ji nezavolal, což u něj nebylo zvykem. Chodili spolu dva roky a nikdy předtím se to nestalo. Nazula si pantofle a pomalu kráčela do koupelny. Když otočila kohoutek, uslyšela telefon. Rychle k němu běžela, vzala jej ze stolu a přiložila k uchu. Chvíli poslouchala a na tváři se jí objevil úsměv. „Ano, dobře, v šest. Položila telefon zpět na stůl. Tak konečně se ozval. Omluvil se jí, že se s ní nespojil dřív, měl náročný týden. Proč jenom měla takové obavy? Nemusela se strachovat, všechno bylo v pořádku, ale už byla taková. Nebylo obvyklé, aby si vzájemně o sobě nedali vědět tak dlouho. Teď se jí ale omluvil, a ona se rozhodla mu prominout. Pozval ji kvůli tomu dnes na večeři, nemohla to odmítnout. S Romanem se seznámili na koncertě před dvěma lety. Byla zima a ona postávala venku a třásla se chladem. Přistoupil k ní, nabídl jí horký grog a pak se dali do řeči. Přeběhla mezi nimi jiskra hned při prvním setkání, od té doby se scházeli. Jeji náklonnost k němu neochabovala, ba právě naopak, čím víc jej znala, tím víc jej měla raději.
Vrátila se do koupelny, umyla si tvář, vyčistila zuby a zavřela kohoutek. Měla o dost lepší náladu. Dnes nemusela do práce a tak si mohla užít volno. Přemýšlela nad tím, že by si mohla jít koupit nový parfém, aby Romana večer překvapila. Parfémy byly totiž jeho vášní. Měl je rád tak, jak někdo obdivuje nový nábytek nebo nové šaty, a dost často je střídal. Zpočátku se této jeho poněkud neobvyklé vášni divila, ale časem tomu přivykla, a teď díky němu dokázala rozeznat různé druhy vůní od sebe téměř okamžite. Rozhodla se, ze se převleče a hned pojede do města. Něco k jídlu si mohla koupit cestou, nechtěla zbytečně ztrácet čas snídaní. Na parkovišti u domu nechávala své auto. Moc s ním nejezdila, byla to stará Felicie, která věčně potřebovala nějaké opravy, ale na kratké vyjížďky stačila. Vyšla ven, po chvíli auto našla a vyjela. Slunce ostře svítilo a jeho paprsky se odrážely na skle auta. Pustila radio a začala prozpěvovat v taktu hudby. Za několik minut přijela před obchodní dům. Byla to obrovská několikapatrová budova, kde se dalo koupit téměř vše. Zaparkovala auto, co nejblíž vchodu a vstoupila dovnitř. Hala byla plná tísnících se lidí, mezi kterými se protlačila k jezdícímu schodišti. Vyjela do třetího patra a vstoupila do oddělení mladé módy. Všude byly k vidění všechny možné modely, stačilo si jen vybrat. Nadšeně se začala rozhlížet kolem. Až asi po půl hodině našla, co hledala. Byly to krátce střižené šaty s úzkými ramínky a výstřihem. Svěsila ramínko a přeběhla do kabinky si je vyzkoušet. Sedli perfektně, byla spokojena. Před tím, než šla k pokladně zaplatit, zastavila se u pultu, za nímž stála prodavačka v šatech s hlubokým výstřihem a potutelně se usmívala. Přistoupila blíž a začala si prohlížet vkusně rozestavěné lahvičky. Nejvíc jí učarovala jedna z nich s uzávěrem ve tvaru hvězdy. Přečetla si název – Blue Spirit.
,,Mohla bych ozkoušet Blue Spirit?” zeptala se, ukazujíc prstem na regál.
,,Ano, zajisté” odpověděla dívka, jejíž plavé vlasy jí sahali až po pás, a podala jí ho. Odšroubovala uzávěr a přičichla k němu. Připomínala jí bílé orchideje a mimosu. Moc se jí líbil. ,,Vezmu si ho..” ,, Kupujete ho pro speciální příležitost, že ano?” ,,Ano” přikývla a usmála se. Plavovlasá dívka si od ni vzala peníze a podala jí tašku. Najednou ucítila něco, co jí připomínalo ledovou, slanou vůni moře. Rozhlédla se, jestli někde neuvidí známý obal nebo název, ale nikde nic neviděla. Nakonec to vzdala a začala odcházet. Celou cestou z obchodního domu ji ale myšlenka na to neopouštěla, nemohla si ale vzpomenout.
Otevřela dveře a položila tašku s nákupem na židli v předsíni. Už se nemohla dočkat večera. Roman jí přijde vyzvednout v šest. Zadívala se na hodinky. Bylo téměř půl šesté. Neměla času nazbyt. Dala si sprchu a oblékla si nové šaty. Když dokončovala líčení, zazvonil zvonek. Běžela ke dveřím. Za nimi stál Roman v černých kalhotech a košili, s kyticí v ruce.
,,Ahoj“ pozdravila jej a objala. Polibil ji a podal jí květiny. ,,Jsi připravená?” ,,Ano, počkej minutu.” Vběhla do ložnice, vzala si kabelku a navoněla se. ,,Vypadáš nádherně,” řekl jí, když se vrátila. ,,Diky “ odpověděla a společně vyšli ven. Jeho auto stálo u vchodu. Byl to modrý Renault, asi dva roky starý. Přidržel jí dveře a ona se usadila u okna. Roman nastartoval a dupl na plyn. Museli pospíchat, měli zpoždění. Ani se nenadála a zastavili před budovu. Restaurace byla jedna z luxusnějších, ležících v dobré čvrti města. U vchodu je uvítal číšník v černém fraku. Stoly byly vkusně rozestavěny a na každém z nich hořela svíčka.
,,Máme rezervaci na šestou hodinu..” řekl Roman. Číšník pokýval hlavou a uvedl je ke stolu u okna. Usadili se.
,,Měla jsem starost, když ses mi neozval,” řekla a vzala do ruky jídelní lístek.
,,Promiň, byl jsem opravdu zaneprázdněný, neměl jsem ani minutku, budu se snažit aby se to neopakovalo..”
,,Dobře, nic se nestalo, jen jsem měla obavy.”
,,Ještě jednou mi to promiň.” Sklonila se nad jídelní lístek. Snad mu to mohla prominout, asi byl opravdu vytížený.
,,Jak tady vaří?” zeptala se zahloubána do jídelního lístku. ,,Mají tady výborné steaky, aspoň co jsem slyšel.” Najednou jí přeběhl mráz po zádech. Ucítila ten samý odér, co v obchodě. Byla to Romanova oblíbená značka. Jak jen si na to mohla nevzpomenout!
,, Všiml sis na mě něčeho nového?” zeptala se jej. ,,Hezky voníš ” usmál se ,, pro speciální příležitost si vybrala dobře.”
Zaskočilo jí, že použil přesně tentýž výraz jako ta silně nalíčená prodavačka. Ta vůně v obchodě! Musel tam být někdo, kdo ji měl na sobě.
,, Romane, jak si věděl, že jsem si jej kupovala pro speciální příležitost?” zeptala se, dívajíc se mu přímo do očí. ,,Nevěděl jsem to, slyšel jsem to …....” Cítila, jak jí dřevění jazyk. Jeho tvář zbledla, jakoby si uvědomil, že řekl co neměl.
,,Počkej, kam jdeš, snad si nemyslíš, že jsem tam s ní něco měl” vyskočil a díval se na ní planoucím pohledem. Vstala od stolu a cítila, jak se celá třese a zvedá se jí žaludek. Nemohla se na něj ani podívat. Bylo to jasné. Najednou chápala úplně všechno, jeho neobvyklou obsesi s parfémy i to, že se týden klidně neozval. Cítila, jak se jí derou slzy do očí .
,,Neměl si to dělat.” Otočila se a vrávoravě šla do koupelny. Už nikdy víc jej nechtěla vidět. Byl konec. Neměla mu věřit. Když vycházela ven, spatřila jej, stojícího u baru, tupě hledícího před sebe. Prošla kolem bez jediného slova. Před restaurací se jí podařilo hned zastavit taxi.
,, Kam to bude, slečno? “ zeptal se jí vlídně taxikář. Nadiktovala mu adresu. Auto se rozjelo a ona cítila, jak jí slzy kanou po tváři. Prudce se otočila. Měla pocit, že vedle ní někdo sedí. Nikdo tam ale nebyl. Cítila jenom slanou, ledovou vůni moře. Faithful Forever byl jeho nejoblíbenější parfém...
|