Ta šlápota prozradí tě,
že bylas venku naboso a blátem.
Řekneš,
žes byla v dešti tancovat.
Ten hlas, ale prozradí tě,
že k tanci musel někdo zaspívat.
Na to hlavou hodíš,
že bylo to jen tak.
Ten pohyb, ale prozradí tě.
Ta ladnost neobvyklá k ránu
přivřená víčka, tichý vzdech...
Však vzdychneš znova,
že mělas listí ve vlasech.
Ty vlasy, ale prozradí tě,
tak zacuchané zvláštně,
to snad někdo na ně hrál.
Rozpustile pousmáš se,
jak tě vítr v noci rozcuchal.
Ten úsměv, ale prozradí tě...
Ani nevíš, jak ti vrásky sluší,
jak je slyšet, že ti srdce buší.
Na to však zasmějěš se znova,
už zbytečná jsou další slova.
Vládu převzal nový den
a ta malá stopa není sen.
|