Hollywoodský herecký veterán Clint Eastwood se už několikrát s úspěchem zhostil i filmové režie (Mystic River, Million Dollar Baby aj.). Jeho zatím posledním počinem v této oblasti je Výměna, téměř neuvěřitelné drama jedné ženy z Los Angeles roku 1928, natočené podle případu náhodně nalezeného ve starých archivech.
Hlavní hrdinka, Christine Collinsová, matka samoživitelka, odchází jednoho rána do práce a tak jako vždy se loučí se svým osmiletým synkem Walterem. Po návratu je ale dům prázdný – a po dítěti ani stopy… Po půl roce marného pátrání policie nečekaně Christině oznamuje, že syna našla. Místo radosti ovšem čeká matku šok – dítě, které jí s velkou slávou předávají, totiž není její. Policie, která si nalezením dítěte chtěla udělat jméno, ale odmítá její protesty vzít na vědomí a přesvědčuje ji, že se chlapec prostě jen změnil. (Přestože málokteré dítě se za pár měsíců o několik centimetrů zmenší…) Ve své touze umlčet ji sáhne i k těm nejhorším prostředkům – obviní ji ze šílenství a načas dokonce umístí do ústavu. Naštěstí jsou tu i lidé, kteří jsou ochotni zoufalé matce pomoci, například místní pokrokový kněz. I když zjištěná pravda může být ještě horší než nejistota…
Režisér a scenárista Michael Straczynski dokázali vytvořit vpravdě dechberoucí drama, kde se divák třese o osud hlavní hrdinky a s hrůzou sleduje pomalé odhalování skutečnosti na několika frontách. Film sice nikam nespěchá a zavádí nás do všech koutů, soudních, policejních i jiných, kam příběh zasahuje, dlouhá stopáž ale není snímku na škodu. A scény z ústavu pro duševně choré vyvolávají podobnou hrůzu jako nejlepší filmy z tohoto prostředí, jako je třeba Přelet nad kukaččím hnízdem. Zkrátka, Výměna je výborně natočený dramatický film, který si dal práci s tím, aby dokázal diváka vtáhnout do atmosféry i děje.
Přes pečlivou rekonstrukci doby i událostí ale zůstává ve filmu několik věcí nepochopitelných. V zájmu neprozrazování rozuzlení děje je tu jen naznačíme: proč se ve chvíli, kdy začne skutečný synův osud nabývat konkrétnějších obrysů, matka nezeptá toho jediného člověka, který by jí informaci mohl poskytnout? Proč se znovu a znovu snaží bezúspěšně dostat informaci z jiného, který není evidentně duševně normální? Vyzkoušela tuhle možnost matka v reálu, která se, jak se zdá, nebála jakýchkoli způsobů? Vždyť tahle možnost snad každého diváka okamžitě napadne…
Tato vada na kráse na druhou stranu může návštěvníka kina přivést k tomu, aby si sám zkusil najít informace o tom, jak tomu před osmdesáti lety v Americe opravdu bylo.
Režisér si dobře zvolil představitelku hlavní role – Angelina Jolie odvádí v úloze nešťastné matky asi zatím nejlepší herecký výkon své kariéry. Změněná dobovým krátkým účesem i apartním kloboučkem dokáže být dámou, vědomou si své pravdy a lidské hodnoty, za všech, i těch nejvíce ponižujících okolností. Výborné herecké výkony ale odvádějí i ostatní představitelé, například John Malkovich v roli kněze, ale i dětští herci.
Po filmu zůstává v divákovi nepříjemně děsivé vědomí, kam až se mohou dostat lidé, kteří chtějí jen jediné – dozvědět se pravdu o svých nejbližších. A možná ještě otázka, co se stalo s těmi, kteří neměli, tak jako paní Collinsová, za sebou přece jen mocné zastánce…
|