V Osace odbíjelo ranní, 4:14, smál jsem se, je dobrý čas, jestli tam ovšem něco takového jako ranní mají       v Lublaňské 14 dopadl na papundekl trabantu muž jestli něco takového

vlastně jde        dělali jsme tehdy nahoře ve čtvrtém patře, pamatuješ, leukemické vystřihovánky a

ty ses v té chvíli zasmála a vykřikala z legrace : „Ruce vzhůru“ to bylo tehdy když z Plzně zbyly jen

ruiny, má milá, řekni kdo se dřív vyhne, Šebek, nebo lokomotiva?

V Sydney 6:15

 už když zazpíval první kos jestli tam ovšem něco takového jako je kos mají jsi napsala mé jméno na refýž do sněhu v pátém pádu nevěděl jsem jestli mě voláš nebo oslovuješ

ale bylo to jedno když jsem pak na koleji seděl na schodech u vrátnice a bál se že

nezavoláš v žádném pádu vrátná se na mě šklebila : „Vítku, ukažte mi úd!“ a tys

potom do telefonu krčila rameny : “Kdybych byla kluk, chtěla bych být farářem“

a na noc ses zamkla protože v domě někdo něco stěhoval

V Novosibirsku, 14:28, vyjeli loďky na nedělní výlet nebo na plavbu kolem světa jestli tam ale něco takového jako svět mají             vyjeli všichni                 ulice zůstaly prázdné, cucáš si se zaujetím konečky vlasů, když mi vyprávíš o svých živých                  myslím jenom na to aby už zase bylo léto, abych tě viděl ještě chodit v sukni                ten poslední totiž umře hlady, milá má, babky na ulici říkají Inu, mládí je mládí a zdálo se ti někdy, žes spala se zubrem?

Skoro usínáš v časovém pásmu saharské pouště a možná že v Sydney zvoní jitřní a v Novosibirsku zpívají první kosi možná