Když ruku vztáhnu

cítím Tvou dlaň

Tvoje křídla mě v noci objímají

abych nerušený spánek měla

Vím, že nemáš rád, když slzy mě z líce kanou

nechceš abych se trápila

nesmyslné přijde Ti to

Tvůj nadhled ale já ztratila

Nejsi v lidském těle

nehledíš skrz závoj zapomnění

některé moje kroky nelogické přijdou Ti

avšak jako jeden z mála jsi při mně stále

I když léta jsem Tě neviděla

slyšet nechtěla

Vím, že víš, že vidím skrz masky lidí do jejich srdcí

vím, že víš, že znám pasti nastražené

sama jsem v nich několikrát uvízla

vím, že víš, že mohu skrz čas prohlédnout

pravdu zachytit

Chtěla jsem lásku a naději přinést

na misi jsem se vydala

předlouhá byla

nyní ráda bych se domů vrátila

Vím, že víš, že vidím, na jaké straně lidé stojí

zda ke světlu či temnotě se kloní

vím, že víš, že umím svým křídlem pohladit

úsměvem radost rozdávat

Díky, že mohu jít s Tebou za ruku…