Cítím se tak chladná. Je mi zima, mrznou mi nohy, ruce a city. Kladu si otázku, jestli ho stále miluju. Co vlastně ještě chci? Co potřebuju? Dobyla jsem si celé jeho srdce, každý prostor jeho těla a najednou mám lítostný pocit, že mé city vychladly. Utekly a hledají začátky jinde. Jeden moudrý muž praví: "Sex slouží člověku pro útěchu, když v sobě nemá dost lásky..." Je pravda, že pokud člověk dostane to co chce, rychle si hledá nový cíl? Žijeme pro to, abychom hledali, nebo abychom milovali? Začneme svého přítele zase postrádat, jakmile ho ztratíme?
Ach, já si živě pamatuju ty neprospalé noci, kdy mi společnost dělala jen tma, hvězdy, měsíc a myšlenky na něj. Kdy v každém slovu, v každém textu vidíte milostnou báseň, kdy svět přestal být černým, kdy se uprostřed náměstí plných lidí cítíte samy není-li vaše láska s vámi. Na vztazích mě fascinují smělé začátky. Začátky intenzivních citů. Tyhle chvíle, tolik bych si je přála zvěčnit...
|