|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
... Dýchal jsi z hluboka útrapy života,
dýchal jsi přemnoženou lásku utopených Krys ...
S povzdechem, tobě vzdáleným, otočils list Pelyňku, jenž nechal jsi nachvilku smíchem koketným dozrát...
V žilách chatrných proudil ostnatý drát uzamčených dveří tvé bodoucnosti ...
Roztikals hodiny úsmévů hadrových panáčků a zahnals hlad očí mých ...
Pak snad v těle svém ukojils chlad nenaplněného dotyku ...
Snad poznals cestu horkých dlaní, jenž bez váhání svlékly
své bílé rukavičky a zabily plod života.
Dřevěnou kolébkou smrti byla tvá útěcha ...
V podobě lepkavých snů uzavřels pomněnčin klobouček a vyrvals jej z plévy, abys ucítil klamnou zvědavost dětského badatele, jenž právě nahlédl přes okraj hnízda
PRÁZDNOTY ...
|
|
|