Pohrobci

hrstka shrbených postav

zarputilí, co přežívají

ve zříceninách pojmů

jako rozvalený plot

kolem zpustlého sadu

mlčí v kruhu

a nechávají za sebe

syčet plameny

pod střechami

komických klobouků

mihotání stínů

vnořené odlesky

strážních ohňů vzdoru

opékají šlachovité, vyhublé

zbytky dávných prožitků

hvězdy procházejí

šeplavými korunami

za bezmračných nocí

jim obkládají rány

chladem z prázdna

zatímco za kopcem

město zvrací

horkou kaši neonů

a požírá nebe

zatím odváží se

podívat odrazu na hladině

do očí

:

pohrobci vlastního domova

v kouřmu páraného

otrávenou dýkou trhu