|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Rozplíženej do všech stran do všech věků do vět stromů a Do Vět Stromů. V nekonaným letu stojí v přístavu leteckej motor visící tiše a hrozivě. Pod křídlem pláclej vražednej stín plnej olivový šťavy. Je to neskutečná věc: težká turbína ženoucí plyšový sedačky dál a pryč od přitažlivosti. Stojím uvnitř za sloupem nechávám vykukovat jen bělmo později i zorničky. Jsem také tichý, jsem také tvor a svírám v kapsách vlastní stehení. Něco mi říká, jsi na špatný adrese chlapče-chlapečku. Já vím, že jsem, je v tom úmysl, vždy na něčem špatném nalézám cosi dobrého, dobrého k snědku. Elektrickej sen se zkresleným hlasem, na krajích uražený prudkým nárazem, chvěje se dokud úplně neodpadne a nestane součástí otevřených očí a bdění. Hledím s ústy schovanými za hranou, aby mě do nich něco nevlezlo a nebo naopak abych já něco nepěkného nevypustil. Představ si plnou vanu zboží, nádrž dobrýho zboží zalitou nějakým rostokem, naráz vypuštěnou místo do odpadu rovnou dolů k sousedům. Rovnou do připravených chřtánů ptačích mláďat. Nééééé to nebrat. Stále stojím rozkročen do všech stran, sleduju svý boty BO-TASS hmm. Divný název, divnej nápoj, divná atmosféra. Nikdo stále nevyplňuje trup svým tělem, zůstávají poházená na dvounožkách všude v hallách, posouvají se klapáním, Ha těžcí čápy, těžkej pokornej nátěr s logem pořádně nabušený firmy prorostlý jak odpolední hovězí do všech politicko ekonomických provazů a vazů. Nastala polární noc, moje kůže zešedla, krevní oběh se zpomalil skoro až do prázdna, skoro až na kraj. Čekám na výkon, čekám víko, čekám nic…
|
|
|
