Den byl ponurý

Myšlenka na lásku

Neúprosná

Jako holubice

Dej mi!

Dej mi víc!

Šeptáš do svitu svic

Není ti to platné nic

Okradls mne o víc

Než jsem ti byla

Ochotna sdělit

Oči otvírám jen ztěží

Tys už na druhé té

Straně dveří

A jazyk vystavuješ světu

A já myslím na odvetu

Verše mé tě berou zkrátka

Zavřela jsem ta tvá vrátka!

Vryp tvůj na srdci mém

Je jako pročísnutí vzduchem

Ty počítáš moje runy

A já s tebou prošla uchem!

Píšu srdcem a ne hlavou

To sis pamatovat měl!

Osud svůj co prožila jsem

Mysl vždycky pokojnou

Není dálav

Není věků

Zmar již nelahodí oku

Sama jako voda teku

Do údolí v klínu mém

Tobě provždy osudném!