Dnes ráno v parku
jsem si všimla, jak má veverka podobnou lebku s potkanem, jak je to maso podobně zaklesnuté do kostí...jako v neděli, když mi po křtu nechali pochovat dítě a já mohla nechat oči na jeho dokonalé lebce...a přitom na oko nahrávat jeho matce patřičnost v její náruči.
/Kojit mimo dav, v rohu farních židlí, kosti z mého břicha - teplým lidským mlékem, tah dásní a tep srdce na spáncích, viditelnější při polykání/.
Měla jsem pocit, že všichni ptáci v tom zahnívajícím listí čekalí na někoho, kdo by je honil, jaká víra v hravost příchozího, v příznivé bohy v knoflících kabátu...Chtěla jsem do nich šťouchat jako do kousacího míčku, popoběhli by zase o něco zcuchanější, spokojenější a lačnější po hře...
Snažím se zahrnout prací, abych na to nemusela pořád myslet. Přejíždět z místa A do místa B, zapomínat v řadě na lístky, vyplňovat dny povinnostmi pro povinnosti. Pocit vyčerpání, který jediný teď přinese pocit klidné spokojenosti, v doznívání starého, které skončilo rozumným vystoupením z beznaděje.
Když jsem teď v mezidobí "rozhodování" s a m a...mívám pocity čpění klína, přesně takové, které cítí příchozí, když se odlévá ocet nebo čistí kliky dveří, savem před odchodem...Přípravy k očistě vrcholí...
/Jakási nepatřičnost sekretu, který připomíná ženinu spojitost s mužským údem, kdykoliv necháme spadnout kalhoty na zem před potřebou...Úrodná, že nevyschne.../
Provází mě celé roky myšlenka, že mohu milovat hluboce jen ty, kteří si alespoň někdy pohrávali s myšlenkou nebýt, nebo žít i s velkým průserem, jen jinde.
/Každého tíží vata z lahviček patáků, základ nás spojuje, podle něj se poznáváme/.
Kupuju si lacino v nádražních krámech sádrové andělíčky s prázdnýma očima, dívám se zachtivě na vábničky Vánoc, kterých je mi líto pro lidi. Tolik rudé ve výkladech, barva s předpokladem otvírání živého...
Prosila jsem dlouhou dobu o Anděla, vždy před spaním, obchodovala jsem, říkejme mu, s bohem, co všechno vykonám, čeho se vzdám, abych si ho zasloužila...
/Když jednou ochutnáš, chceš ještě, i když je v každém másle, nejen v tom soleném, zárodek pecky/...
Je tady se mnou...už žádné kompromisy předchozího tápání...
Děkuji...
jsi?
Jana.
|