TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 13.11. Tibor

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

<předchozí ve sbírce

Proč nešlapu na kuličky z kolekce Iluminační světlo
Autor: Gala (Občasný) - publikováno 4.6.2000 (20:10:35), v časopise 6.6.2000

Mišpule (Občasný) - 7.6.2000 > Po obsahové stránce se jedná o zcela osobitou výpověď básníkova nitra. Stáváme se takto průvodci v jeho dětských krůčcích až do neodkladné dospělosti. Autor je pověstný svými okouzlující básnickými obraty, jakož i fantazií, jakož i duší romantického snílka, atd. Ani zde nenechává čtenáře napospas momentu zklamaného očekávání: metafory jako např. „nad hlavou mi blesky pláčou“, „z nebe prší deště kuliček“ jsou toho důkazem. Za zvláště zdařilé je možné rovněž považovat autostylizaci básníka v hliněnou kuličku. Skrytou symboliku nalezneme v přirovnání „jsem jako Golem…“ i v metafoře „jsem hliněnou kuličkou…“. Básník se cítí v lásce bezcenný (“prach, malá hliněná kulička, jež čeká na objevení tou pravou“) a zároveň je neohrabaným Golemem, umělým člověkem, který se o to více cítí nepatřičně, ježto je uvězněn (ve skleníku - tedy křehké ale zraňující vězení) stejně jako básníkova duše. Po formální stránce se autor nechal inspirovat volným veršem (k tétož volbě mu lze pouze blahopřát) a ich-formou, kterou v závěru básně v gradující pointě mění v dialog, aby vzápětí wir-formou podtrhnul klimax i pozitivní východisko celého básnického díla. Teď vážně: moc hezké a poetické… P.S. Sama chodím parkem a nad hlavou slunce se mi směje, brodím se mokrou travou a hledám malou hliněnou kuličku…		Body: 5

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Mišpule

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + sedm ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

	předchozí ve sbírce

	1 4 6 7 7 8 (11)
	1 4 6 7 7 8 (11)

Addictive Zone Orbital Defender Game