Když udělám chybu - přiznání je problém
Že zbytečná byla jak mnohé na světě
To člověk hold měří jak na první dojem
A splašeně lítá na šílené kometě
Nyní co nosím
Jen slovíčko “ Prosím”
Odpusť mi - mech prorostl hlavou
A při zpěvů bubnů z dalekých končin
Řekl mi s úsměvem “ staniš se hravou!”
Mé souhlasné kývnutí – proto teď končím
Cestičkou z oblázků
Šla kdysi pro lásku?
Naletět na lákadlo těla svůdného chyba ohavná
To mozek chyboval jak dě venka proradná
Co nedává pozor a nad sebou vždy dozor
Musí mít? Ale kde jen mám ho nyní vzít?
“Ať krutost se poměje”
Řekli když prosila – “napít dej z naděje”
Hlasům ty uvěříš a stokrát mě zapřeš před spaním
prostě to ukončíš nezměkčen mým voláním
Ze svátečních pohárů pár kapek vína
Zašeptáš “v hlouby tu zůstane
– slovíčko vinná”
|