Léto zmizelo v nenávratnu, zůstaly po něm jen hezké vzpomínky na bezstarostné období prázdnin a dovolených a na všechny požitky s ním spojené. Se sychravým větrem se k lidem vrátily i jejich povinnosti a starosti. Dny rychle míjely a než se kdo nadál, začal říjen, měsíc zralého vína a pouštění draků.

Ranní ulice města se hemžily postavami spěchajícími do práce, školy či jinam. Nikdo si v tom shonu nevšímal starce, obratně se proplétajícího davem. Přes svůj věk stále vzpřímený, kráčel neznámý muž ulicí, oděn do dlouhého hnědého hábitu a s proutěnou nůší na zádech, vykonávaje jakýsi podivný rituál. Jeho krok se spíše podobal tanci, když bez zjevného důvodu přiskakoval tu ke stromu, tu ke keři, trhaje z nich zelené listy, které házel do své nůše. Divné bylo i to, že nůše vypadala stále prázdná. A co teprve stromy, kterým už takto posloužil! Zbylé listy začaly žloutnout a hnědnout, jejich hladký povrch se krabatil a všemožně kroutil. Stařec, pro kolemjdoucí snad neviditelný, neúnavně pokračoval ve své tajuplné činnosti, spokojený úsměv na své vrásčité tváři. Jeho pozornosti neunikl jediný strom, ani sebemenší keříček, který mu přišel do cesty.

Náhle starý muž ustal ve svém konání a s úlevným vzdychem shodil nůši ze svých zad . Netrpělivě se rozhlížel kolem sebe, hledaje bůhví co nebo koho. Až jeho zrak spočinul na blížící se postavě mladé ženy. Oděná jen v lehoučkých nebesky modrých šatech , jakoby necítila vanoucí chladný vítr, došla pohledná dívka k čekajícímu starci. S milým úsměvem na své vlídné tváři odkudsi vytáhla zdobené žezlo,vykládané zlatem a drahokamy, předmět, který v žádném případě nevyrobila ruka člověka. Se slovy: “Jste na řadě”, ho podala usmívajícímu se staříkovi a zmizela, zůstala po ní jen vůně rozkvetlých luk ve vzduchu. Muž vložil tajemné žezlo do své nůše, hodil si ji zpět na záda a vydal se dolů ulicí, pokračuje ve své přerušené činnosti. Slunce zatím urazilo po nebi pořádný kus cesty a na ulicích bylo k vidění jen pár opozdilců brodících se ve spadaném listí. Žádný z nich se neohlédl za starým Podzimem, mizejícím v dáli.