|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Bezvýznamnost politikaření Autor: ShArKeY (Občasný) - publikováno 24.6.2002 (11:20:43)
|
| |
Položili jste si možná někdy existenční otázku. Proč tu jsem? Je v tom nějaký "vyšší cíl"? Je nějaký konec a nějaký začátek? Podobnými excistencionalistickými blbostmi, jenžto neřeší zhola nic, se zabýval leckdo také zbytečně. Hrozně rád kazím lidem náladu - když je to donutí přemýšlet a měnit názory směrem ke své osobitosti. Je tomu pár dní, kdy jsem jednoho svého kamaráda přiměl už nevěřit v boha. Tyhle pohádky, které dostávají naše lidstvo leda na pokraj útesu, mé srdce jen těžko nese - právě tak u člověka, který by mohl být schopen rozvinout své individuální dary a zušlechťovat svou morálku jiným způsobem - než jen v zapadlém koutě klečet na chrupavkách a hledat Otce, jako tupá ovečka. Všichni v sobě neseme zakořeněnou touhu mít svou rodinu. Jsme prakticky dvacet let neodtrženi z matčiných starostlivých rukou a v momentě, jakmile jsme samostatní, chybí nám sloup k opření znavených ramen. Rodinný stůl, kde se pojídá oběd. Kde si povídáte o zážitcích a problémech. V dnešním světě už to tak idylické není, ale neseme v sobě alespoň touhu, že bychom to chtěli tak mít. Církev nám jednoho "velkého" Otce a jednu Matku nabízí. Nabízí stůl, připomínající rodinný - kde pojídáte imaginární chléb s vínem. A zpovědní místo - kde se neurotický blázen vykecá a bude mu odpuštěno. Jak geniální systém na lidské podvědomí, jak nádherný příslib moci, určující stádní morálkou většiny lidí. Tisíce let vyhledáváme jednodušší cesty, kde se budeme moci opřít o tyto umělé tyče, jenž si staví bezvýznamní a neindividualističtí človíčkové. Je to vývoj? Dostaneme naše děti dál, když jim vykládáme báchorky tisíce let staré? a přitom jsme ochotni ve vývojovém žebříčku (myslím morálním) zůstávat na úrovni naslouchačných opic. Naproti tomu stát - jako instituce a politika - jako "obor, smysl života". Nakolik jsme demokratičtí v tomto smyslu a nakolik se v tomto smyslu také shodneme? Nejsou politické strany stádním dílem? A nejsou posléze samotné zákony stádně odmávány? Jaký smysl má demokracie a demokratická volba, když jsme prakticky tam, kde před tím? Ve stádní vládě a stádní politice, které vše nemoudře určuje. Je jako křesťanství tenhle stát. Jak známo, kategorický individualisté budou vždy na vyšší úrovni, než jedno celoplošné stádo. Proto i největší opilec interpretuje v hospodě celou politickou scénu lépe, než ona sama. Co by teprve s naším národem udělal morálně nepředpojatý a individualisticky založený jedinec? Nebude to lepší? - podle mě ano. Může se zdát, že jde o takové diktátorství - ale dokud si lidé budou hledat své Otce v podobě Boha, či parlamentní vlády. Dokud budou lidé potřebovat státy "pro pořádek" a dokud jim bude muset někdo vládnout, protože nebudou podvědomě sami schopni svobody bez opěrného stromu - je lepší volba diktátora, než stádní politiky.
|
|
|