Sedávala uprostřed místnosti obklopené zvadlými tulipány věnovanými důstojníkem hákového kříže Sedávala s chladnou zbraní co položenou na svém klíně omývala slzami padajících ze svých strachem pobledlých očí Čekala
Na rukou měla natažené rukavice černých prstů které mezi sebou vedli vzájemný rozhovor
Co dveře rozlétli se a zazněl cvakot vojenských bot Zděšené rukavice nasáklé solí necítili chlad kusu ocele v dlaních
Rudá šála zavlála místností a pronikající paprsek slunce obkresloval zrůdné obrázky na protější zeď Pak už jen padající puget posledních tulipánů a zápach rozpálené hlavně
Ohlušující ticho obsadilo místnost a slunce vystřídala tma ve které se rozléhaly výkřiky nejistoty prosakujíc z kůže černých rukavic
Svíčka na stole dohořívala s jediným cílem aby v plamenech jakékoliv svědectví pohřbila.
|