Chtěl jsem se přece osprchovat a pak jsem chtěl ještě....
Došlo k tomu až později a úplně z jiného důvodu.
Roztomilá Japonečka v podprsence a v kalhotkách ze dvou trojúhelníků a dvou šňůrek přivírá oči, má ruce za zády, široké boky a pootevřená ústa.
A já mám roztažené nohy.
Už nechci nic.
Ale smažím se v tom furt.
Myslel jsem, že to bude daleko lehčí.
Vyšlo najevo, že nic je obtížnější než víc a víc.
Obložen knihami připadám si jako záložka.
Vyčnívám tak, že je to k nepřehlédnutí, ale to je tak všechno.
A kdybych alespoň vypadla.
To by se dalo začít znova.
|