|
| |
 |
BEZEJMENÁ...
Autor: Leia (Občasný) - publikováno 29.5.2000 (14:41:09), v časopise 30.5.2000
|
|  |
Někdo ťuká na okno,
Okno v mé duši.
Někdo nebo něco?
Kdo to tuší?
Velká černá díra za oknem
Snad kdysi…
Nic jiného tam nenajdem?
Čí jsi okno, čí jsi?
Jiné je milovat,
Jiné zklamat se,
Srdce z lásky darovat,
V lásce topit se.
Kdo říká štěstím,
Blázen musí být,
Navíc neokusil kalich zrady pít.
Láska umí trápit,
Štěstí může dát,
Hořkosti se napít
A pak jenom pád.
Proto neťukej smutku,
Jdi už pryč,
Nech cestu smutku,
Odlož bič.
Přestaň bít
A nech si tresty,
Já chci žít jen život čistý.
Duše pláče kapky deště,
Srdce zlomené chce ještě.
Ještě zažít lásku pravou,
Nádhernou a nespoutanou.
Dívka sama ocitá se,
Už nevěří lásky kráse.
Už nikdy nechce milovat
A srdce své tím zraňovat.
Jako černá mlha přes duši,
Kdo nemiloval, netuší.
Je tenhle smutek starý žal
Ze zrady, té se každý bál.
Ta dívka jen já můžu být,
Ne můžu, přímo musím chtít
Tu lásku co hory přenese,
Tu pravou, když světlo zhasne se
|
|
|
