Držíš mě za ruku,
s očima blíž
než by měly být,  
                   /já vím!/
když na dně mé duše
hladíš rozsypané touhy a sny
z těch nocí,
kdy jen v prstech skrčené prostěradlo
němým svědkem
všeho.

Vinen odvěkým šílenstvím
do polí vykřičíš moje jméno 
a já se nechci bránit,
líbej mě blázne, blázínku,
nikdy nepřestaň!

Už vím jak bolí,
když láska pomalu umírá
                   /slib mi, že nám se to nestane/.

Možná nás jednou potrestají
za náš smích,
mě za tebe, tebe za mě.
Možná že,

                  jednou,

ale teď...