Příběh jak z doby středověku

budu vyprávět o člověku,

jemuž šlo prý o čistotu krve,

tak nějak vznikají hříchy prvé…

Sestru měl, krásnou hnědovlásku,

velmi chytrou, hledala lásku,

inteligentní a samostatná,

cit, co našla, je prý láska špatná…

Refrén:

V sázce je našeho rodu čest…

Bratrance si svého vezmeš…

Nebo tě čeká už jenom trest,

dál tvými rodiči nejsme…

Ty volbu máš,

nás před ni stavíš,

vším pohrdáš?

Tvá krev to spraví…

Napořád…

U Alláha, proč bratr váhá,

vždyť ví, že se s ženáčem tahá,

polonahá, hezky nalíčená,

potká vraha, hrdá, nesklíčná…

Když vyšla večer z restaurace,

aby se mohla domů vract,

čekal tam na ni, pevný jasný cíl,

bratr, aby ji zabil, zastřelil…

Jak tam stál, začínala tušit,

že to srdce, co jí tak buší,

brzy zasáhne malý projektil,

kde je sestra tvá? Vítej do sekty…

Rány v prsou se rukou dotkla,

ví, že ji nezahojí obklad,

vlastní bratr má ji na svědomí,

možná jednou se v něm něco zlomí…