STVOŘITEL
Intr.:
...Už jsou mrtví-všichni chrabří bojovníci.Zabil jsem i toho podmořského hada,když spal na dně celého moře,však sevřel mě tak pevně..Ah,neunik jsem smrti-Teď mám andělská křídla a mohu létat jak chci.Ó radostná má duše!
   Jsem Anděl Ničitel;a proto také tvořím,mám obnovit tu život?A splést se jak kdys Bůh snad?!Fuj lidská ctižádosti a ty hnusný egoisme!Vy přirození zabijáci,tak pro vás umírají lidé.Co z toho popela zas vzejde?!!

-Povstalý z prachu ohořelých kostí.
 Povstal jsem,abych obnovil zas svět.
 Já poslední Cherubín naplněn zlostí,
 nad bitevním polem dávám se na odlet.

-Rozsévám popel,
 to co zbylo z apokalypsy.
 Jsem Anděl Ničitel
 Leviathan mi zlámal kosti.
 Rozsévám s větrem
 prach zbytků lidských kostí.
 
-Hrstka popelu protéká prsty,
 fragmenty lidských osudů.
 Kdysi statná těla drolí se jak listy,
 jako listy starých odumřelých stromů.

-Vítr nese prach dálnou oblohou,
 pod mraky se odráží hory dutých torz.
 Kol jen věčná noc-občas někde zahřmí,
 zlověstný klid před bouří-čas nasycen válkou.

-Tak Perune poleť!
 A rozpoutej bouři.
 Tu která je schopná
 omýt celý svět.
 A já už se postarám
 o duše padlých válečníků.
 Ty musejí letět vstříc
 nekonečným dálavám...

-Rozsévám žal a smutek,
 který nikdo necítí.
 Rozsévám zmar a bolest,
 a nikdo je nevidí.
 Rozsévám ctnost a lásku,
 ať nikoho nemine.
 Přináším nový život,
 ať jednou zase zahyne.