V kterémkoliv městě nenápadný domek u starého pivovaru.

Látkové rolety, vždy pečlivě stáhnuté až pod dřevěný parapet. Tušíme přes ně coby kolemjdoucí-chladný vzduch v neveliké místnosti s vysokým stropem, prázdnou klec zadrhávajícího kanára,  o které stařec k sobě nerad promlouvá.

  Jeho zahrada se stává stále více svolnou k samomluvě. Porostlá lesklými listy břečťanu a šlahouny mochyně schovává starcovy láhve s mořskými kameny a oprýskanou ruinu kredence, kterému strhl všechna dvířka, aby do něj mohl naskládat květiny, které zavazely kolu v chodbě hranami truhlíků.

Někdy tu drobný Julián sedává za teplých večerů s pytlíkem hrozinek a maluje mžourajícíma očima pod hustým obočím -do tmy příběhy svých vzpomínek. Sypké tělo s kůží připomínající hedvábný papír vdechuje a vydechuje pod béžovou, károvanou dekou, třese se samovolně jako plíce někoho, kdo mluví a nestačí přitom dýchat.

  --------

  Dnes ráno našli starce sympatičtí novomanželé, které překvapilo nezvyklé ticho za společnou zdí, jež oddělovala jejich zahradu od jeho. Důvěrně známý hlas muže v rozhovoru se špicem, kterého mu již před léty udusil svým štípnutím sršeň, se toho dne již neozval.

Mladý muž přelezl zeď, přešel přes dvůr se sítí rozbitých kachliček, úzkou chodbou se dostal ke dveřím kuchyně, v níž ležel stařec, ještě soustředěně třímající roztřepenou houbičku na nádobí. Při kontrole dechu na krční tepně si ještě všiml plastových brýlí, které při pádu odletěly, a rozbitého hrnku. Sanitka již starce nenaložila. Příčinou úmrtí bylo selhání srdce, které způsobilo vysoké stáří lidského organismu.

Příslušníci policie ČR zběžně prohledali dům, sepsali formulář o ohledání místa činu a vyloučili cizí zavinění. 

Bylo horké, srpnové poledne, slunce ostře prosvítalo oknem na plastový ubrus stolu, přidržovaný kovovou zarážkou. Strážníci chvíli jezdili očima po vybavení pokoje a sluncem ztvrdlých utěrkách pod oknem, pak z nízké lednice vytáhli jedinou minerálku ve skleněné láhvi a otřeli si z čela rukou pot pod slepenými vlasy.

…

(konec první části)