Láska je jako džbánek
Stála u výlohy, nos přitisklý na sklo. Oči nemohla odtrhnout od modrých pomněnek a bílých konvalinek posetých kolem dokola na bachratém džbánku.
Krčil se mezi ostatními hrnky, hrnečky, džbány a popelníky, stínily ho broušené vázy a porcelánové figurky. Nehodil se mezi ně, nepatřil do žádné sady, nebyl ani v páru. Výprodej.
Ten, kdo ho kdysi dávno vykroužil na hrnčířském kruhu a pomaloval drobnými kvítky snad doufal, že bude stát na bílém ubruse s kytičkou konvalinek nebo v sobě ukrývat kamínky posbírané na procházce podél cest. Nebo naplněný po okraj studenou vodou přijde vhod v parném létě.
Netrpělivé škubnutí za ruku ji odtáhlo od výkladní skříně. " Mamíí...", ukázala prstem na smolkové pomněnky. " Hezký, viď? Ale je prasklý, vidíš? Už se z něho nikdo nenapije..."
Omlouvám se všem, kdo četli a nepochopili. Jen jeden "čtenář" snad pochopi....
|