Sám v lese, ve tmě, všude kolem vlhko a dech plížící se zvěře. Můj dech? Z paží mě jdou řetězy magický energie. Osvětlují těla zrůd hrabajících se v mých očních štěrbinách.. Vykusují ze mě zbytky (zbytky Země). Jasně DOJÍDAT! To se nese. Spoutávám je ..byla to důmyslná past. Bitch a rána ran. Ať spřežení! Hrdelním řevem je ženu popředních. Nevím kam, jde jen o radost z rychlosti. Žíly už nepojmou tolik litrů krve… uhýbám větvím, uhýbám vlastní rychlosti. Třetí zrychlení bylo tak prudký, že mi ten škub vytrhl mou táhlou duši. Prošla hrudí a mezizubními mezerami. Tělo odpadlo jak kus masa.. Nóó dyť je to kus MAZZA. Něco jej začalo hned DOJÍDAT. „…teď se stala úplně ta samá scéna jako pře chvílí, to jsou ty chyby v Matrixu“- Fresn! Fresn!