Část prvá – obecné základy, příprava a mýty (a příprava)

00 – Pesimistický úvod

            Tak vy byste se rádi stali hercem z povolání? Ano? A zvážili jste všechna pro a proti? Nu asi ano, vyvracet vám to nebudu, jen bych rád ještě na úvod zrekapituloval k čemu se chystáte upsat.

Inu dobrá, vezmeme to od Adama. Nejprve tedy nevýhody vašeho rozhodnutí – a že jich není málo.

1)                      obětujete velkou část svého času po dobu roku? dvou? tří? (víc vážně nemá cenu) usilovné přípravě na příjímačky? (o předchozích aktivitách v amatérském divadle nemluvím, zde jde o skutečnou přípravu). Jste na to připraveni? Tato část sice neplatí na 100% pokud máte „sakra velký talent o pánaboha“, ale o této alternativě raději nepřemýšlejte, tací lidé nehledají na iNetu texty tohoto typu :-)

2)                      dejme tomu, že se dostanete na hereckou školu – zde bych rád upozornil, že procento přijatých je cca 1,5 – 2%  z přihlášených. Ano, je to hrozné, ale je to tak. – Dobrá, budete tedy studovat po minimálně čtyři roky a to na poměrně dost drahé škole – takové DAMU například téměř neposkytuje koleje, takže pokud nejste z Prahy a nehodláte dojíždět (což při rozvrhu začínajícím v 8³⁰ a končícím většinou v 18 – 19 hodin večer je jedním slovem sebevražda). To máme cca 3000 měsíčně za ubytování (ve dvou, třech lidech na jeden malý byt někde na periferii Prahy (skoro u Kladna :))), dalších 1500 za dopravu, 2000 na jídlo a podobné vymoženosti a pak dejme tomu takových 600 za vaši zábavu po večerech. A ejhle 7100,- za měsíc – krása, že? Takže studium vyjde vaši rodinu (v případě, že si nevyděláváte ovšem) na 280.000,-, slušná pálka, že? – Nu jak pro koho, vycházím z příjmů mé rodiny.

3)                      Dejme tomu, že i vystudujete. Co si od svého snažení dále slibujete?

a.      Slávu? To by bylo velmi nereálné očekávat, zázrak se sice stane někdy také, ale není pravidlem. Kolik je u nás herců? Jen v Praze něco přes 200. V republice? Stovky. A teď kolik z nich je opravdu známých? Několik desítek (je to sice větší procento, než u přijetí na DAMU, ale stejně…)

b.     Peníze? Tak na to zapomeňte. Jako mladý herec budete závidět i zaměstnancům z TESCO… Běžný plat herce se dnes pohybuje v relaci okolo 6.500,- měsíčně (tedy podle počtu souborů, ve kterých je angažován – a ruku na srdce, i jeden je dost náročná činnost). Ani herecký objev Liška (Návrat Idiota) nemá víc. A ani herecké špičky u nás nemají hollywoodské platy. Bohužel. Nebudu to dále rozebírat, bylo by to na dlouhou polemiku.

c.      Uspokojení svých tužeb? Potěchu lidí okolo sebe? Pak jste tu správně. Tohle je totiž hlavní motivace, kterou opravdový herec má mít a na které je třeba vše stavět!!! A taky je to jediná věc, pro kterou se vyplatí herectví dělat.

A výhody pochopitelně:

1)                      Jak se říká – je škoda promarnit talent, takže pokud jej v sobě objevíte a vaším cílem bude bod 3c výše, pak není co řešit a pokud se to povede, pak si můžete být jistí, že něco umíte skutečně dobře – co by za tento pocit dali naši ministři a poslanci, že?

2)                      Osobní seberealizace a splnění svého největšího snu – co víc si přát?

3)                      Velká pravděpodobnost, že budete celý život dělat to, co vás nejvíc těší. I když tohle by mohl být problém, když tak koukám na stav rozpočtu na kulturu na tento rok…

4)                      Velmi zajímavá práce – tedy pokud jste ten typ, kterého baví dřít texty do úmoru a pilovat svou mluvu a výraz (to víte, že to není zadarmo).

Hezký úvod, co říkáte? Ještě pořád jste tu? Fajn. A teď si vezmeme alternativu k „plnohodnotnému herectví“. Ta je velni jasná – amatérský divadelní spolek. Snad v každém větším městě existuje alespoň jeden a úroveň některých si nezadá s „vyštudovanými herci“. Jaké to má výhody?

1)     dostanete se na „prkna“ i bez několikaletého drilu na „vejšce“

2)     časová náročnost není přehnaně vysoká – z pravidla jeden, dva večery týdně a pak pochopitelně představení.

3)     Můžete své studijní úsilí zaměřit jiným směrem a mít kvalifikaci, se kterou si vyděláte i na domek, autíčko, chatičku a tak dále.

4)     Máte přibližně stejnou šanci, že si vás všimne divadelní/filmový režisér a dostanete angažmá, jako je pravděpodobnost, že se stanete po vystudování herectví slavným :-)

5)     Mám pokračovat?

Nevýhody jsou nasnadě

1)     každé ráno stejně budete muset vstávat do práce – která může být v porovnání s herectvím nezajímavá…

2)     pravděpodobně se připravíte o možnosti, které má profesionální divadlo.

3)     Za to že hrajete budete ve většině případů platit (i když v porovnání s náklady na studium se jedná o zanedbatelnou částku)

Tak a dost! Takže co teď? Pořád jsem vám to nerozmluvil? Vážně ne? Tak to je vážné – počítám že 90% čtenářů již odpadlo a nebo si právě teď rozmýšlí své rozhodnutí v novém světle… Tak tedy pro ten zbytek – jedeme dál!

01 – Fáze nula. Příprava dlouho před zkouškami.

            Předpokládám, že již máte nějaké zkušenosti s divadlem a nebo alespoň s jevištním projevem. Lidé, kteří právě udělali maturitu a řekli si: „Tak a teď půjdu studovat herectví, když to může dělat i ta Vondráčková“ jsou mi z duše protivní. S touhou hrát se asi už člověk musí narodit, jinak to nemá cenu. To jsem asi přehnal, že? Ale prostě s „emotivními rozhodnutími“ na mne nechoďte. S čím tedy začít? Vezmeme to pěkně popořadě (proč s tím otravuji se dozvíte v popisu talentovek):

1)                      Fyzická průprava – to je věc, kterou není radno podceňovat. Nemusíte mít sice svaly jako Rambo, či postavu Pam Anderson – to bych dokonce ani nehodnotil jako klad, ale také je pravdou, že s pivním mozolem se moc daleko nedostanete – i když jsou výjimky. Udělejte si malý test – nohy k sobě a předkloňte se kam až můžete. Vidíte si na špičky? No sláva, teď už stačí jen 3x denně cvičit a za rok se můžete hlásit. Hlava pod úrovní ctěného pozadí? No vidíte – 2x denně a za půl roku můžete ke zkouškám. Hlava pod koleny? Fajn, závidím vám :-) Jen to umět i u talentovek. Radil bych 3x týdně protáhnout jen tak pro formu.

2)                      Hlasové dispozice – taky dobrá věc. Zase si uděláme malé dělení:

a.      Zpěv – ošemetná věc, která se ale dá v devíti z deseti případů nacvičit. Takže – Nemusíte mít hlas jako Karel Gott/Helena Vondráčková abyste se mohli hlásit na herectví, ale zase úplně zadarmo to nebude. Je sice pravdou, že herec jako Pan Horníček nikdy notu nezazpíval – alespoň to tak tvrdí, ale na druhé straně – vy nejste Pan Horníček… Takže jak na to? Pokud zpívat umíte, pak není problém, pro ty ostatní platí – že všechno jde, když se chce. Na přijetí vám stačí rozsah cca jeden a půl oktávy (ty tóny by, pokud možno, měli jít za sebou…) a základní hudební cítění. To vážně není problém, takže se přihlaste do nějakého kurzu zpěvu a zpívat a zpívat a zpívat. A hlavně – nemít ze svého zpěvu trému! U talentovek už určitě slyšeli horší! (a navíc, slyšíte se jinak, než skutečně zpíváte!) Jen jednu drobnost – NIKDY a tím myslím SKUTEČNĚ NIKDY si nenahrávejte svůj zpěv! Ten šok byste nemuseli rozdýchat, spolehněte se na hodnocení odborníka… A nezapomeňte že hodnocení vašeho zpěvu tvoří nanejvýše 20% bodů v jednom kole, takže zpívat, zpívat, zpívat a i když to nebude nic moc, tak si tím přijetí nezkazíte!

b.     Mluvené slovo – tomu bych řekl základní pilíř vašeho úspěchu. Nejde o obsah, ale o formu! Je sice fajn, když se naučíte monolog krásně modulovaným hlasem doma do zdi, ale k čemu to je, když vás nebude slyšet člověk vzdálený dva metry? To samé platí o artikulaci a srozumitelnosti vůbec. Je zkrátka dobré umět mluvit „dle role“ libovolně hlasitě (pochopitelně že člověk, který se právě rozhodl pro sebevraždu nebude křičet, ale i tak…). Na tyhle věci je ale plno cvičení, která si můžete zkoušet všude a sami. Na mých stránkách najdete mnoho jazykolamů, dechových cvičení, rozmlouvadel a říkaček i s podrobným návodem (nebojte se, ten jsem si nevycucal z prstu, ale „obšlehl“ od známých z divadelních škol). Velmi doporučuji! Čím častěji, tím lépe.

3)                      Teoretická průprava – kdo si myslí, že se všeobecnými znalostmi může počítat s úspěchem se dost drsně probere už v prvním kole… Jednak je docela dobré číst vše, co vám přijde pod ruku a alespoň trochu vypadá jako divadelní text a druhak – chci se dostat na školu, pak bych měl mít přehled o kulturním aktuálním dění a pokud možno občas do toho divadla zajít… (připravuji malá skripta dějin divadla, ale ty budou muset počkat dobře do října 2002, takže zatím hledejte sami).

02 – Fáze prvá. Požadavky ke zkouškám

Do této chvíle jsme se pohybovali v teoretické rovině, kde jste mi nemuseli věřit, ale teď už je všechno „materiálně vyfutrované klackem“, neboli zakládající se na důkazech přímo z DAMU. Tak prvně nesmíte zapomenout, že přihlášky na herecké školy se podávají obvykle nejpozději v první polovině listopadu! To je díky tomu, že přijímací pohovory probíhají už od ledna a to ve třech kolech. Neprošvihnout to!

Jak se přihlašujeme? Nu nejen přihláškou a zaplaceným poplatkem, ale i další náležitosti patří k tomu:

1)                       Životopis – jak ho napsat? Předem zapomeňte na slohové cvičení na tři stránky. Komise jich musí číst několik set (a věřte tomu, že to dělají, takže nepsat nic, co není pravda, abyste se pak nedivili na co se vás to ptají…), takže píšeme strukturovaný životopis (tedy datum pomlčka popis) a ještě lépe rozdělený na dvě části. Vzdělání a Aktivity související s divadlem. Taky není dobré přehánět – nikoho nezajímá, kdy jste řekli první slovo, nebo měli první milostnou zkušenost… :-) Naopak ale skromnost také není na místě, takže vytáhněte z paměti všechny své recitační úspěchy, role (dobré připsat hru i s vaší rolí zde (klidně i počet repríz)), taneční i gymnasticko sportovní. Zkrátka vše, co by se mohlo hodit. Nepomůže vám to sice dostat se na školu, ale možná utvrdí komisi ve výběru a bude tím pomyslným kamínkem na vahách.

2)                       Fotografie – jen krátce – vybereme něco reprezentativního z poslední doby, nebo ještě lépe – zajdeme si k fotografovi. Většinou chtějí jen hlavu+ramena, takže „Usmívat se. Přirozeně…“. A formát? Přeci se za sebe nestydíte? Zapomeňte na pasové fotografie, z těch nikdo nic nepozná… Zase ale formát A4 není to pravé…

Po přihlášení vám pochopitelně přijde pozvánka s konkrétním datem (na každý termín připadne cca 60 lidí) a požadavky. Ty požadavky si probereme teď podrobně. Jako referenční budu brát ty, které posílá DAMU.

Co tedy po vás chtějí:

1)                      Tři monology – to je stěžejní část celých zkoušek (tedy z toho, co si můžete připravit doma) a tak není radno podceňovat. S výběrem a pilováním začneme nejpozději v době, kdy nám pošťák doručí pozvánku (to je cca tři měsíce před prvním kolem). Možná se vám to bude zdát jako „buzerace“, ale viděl jsem zoufalý výraz lidí, kteří u prvního kola zapomněli text a lovili jej z papíru (o výrazu a hloubce jejich postav ani nemluvě…). A co si vybrat? Tak tahle otázka je na každém z vás. Dobrá volba je velké plus, ale pro každého je tím „dobrým výběrem“ něco jiného! Na DAMU za vás částečně řeší dilema tím, že požadují jeden monolog ze Shakespeara. Tam ten výběr není nijak velký a tak se pokuste najít takovou postavu, která vám bude nejbližší (protože komise uslyší stejný monolog nejméně 30x, takže byste měli být co nejlepší). Ostatní je pak dobré vybrat co nejrozdílnější, aby vynikl váš talent. A délka? To je věc ošemetná. Nejde o délku textu, ale jeho přednes! Deset vět může mít daleko větší účinek než dvě strany textu fontem 8pt :-) Je to na vás. Nebojte se, chybu neuděláte (pokud tedy za monolog nepovažujete třeba fragment hry Dívčí válka – „Pa-pan-ne, ne-ne-su-u v-vám p-psaní, te-d-da d-d-do-p-pis!“).

2)                      Dvě básně, minimálně jedna česká – tak co sem? Viděl jsem dívku, která se dostala na DAMU po přednesu básně J. Seiferta „Můj první dopis mamince“. Výběr je obrovský a naučit se verše nedá skoro žádnou práci, také je pravdou, že za přednes se nepovažuje destrukce básně způsobem – co mám koupit? Rohlíky, pivo, mlíko, brambory, vodku atd. Ale učit vás recitovat nebudu, na to jsou jiní. Co tedy vybrat? Zase stejné pravidlo jako výše – báseň ve které je vám dobře, u které cítíte obsah a ne jen slova. A pochopitelně něco na vaší úrovni. Nepůsobí dobře, když budete recitovat Nohavicovu hříčku „Když byl Pepa ještě malý“, ale stejně tak si neberte dejme tomu báseň „Zdechlina“, pokud jí nerozumíte! Pak vznikají hodně komické situace…

3)                      Tři písně, z toho jedna umělá – tady je výběr horší. Platí jediná věc – nepřeceňujte se! Pokud si vezmete některou z lehčích lidovek, pak, pokud bude precizně vyzpívaná, nic nezkazíte! Pořád lepší, než se týrat ve výškách do kterých se nedostanete bez pořádného loknutí hélia… Ale ani moc jednoduché písně nezařazujte – Skákal pes přes oves dnes nikoho nedojme… Jen ještě jedna poznámka – nezaměňovat jednoduchost písně s jednoduchostí textu! Lidové písně nemusí mít hloubku, těm stačí pěkná melodie…

4)                      Soupis vašich monologů, básní a písní – to není třeba rozebírat, každopádně není dobré psát to v ruce… A nezapomeňte – i když to na papíru není uvedeno, budete potřebovat minimálně tři kopie pro komisi – polovina lidí to tam vždy horečně přepisuje :-)

5)                      Cvičební úbor s sebou :-) - Bez komentáře, jen si neberte maskáče, bude se tančit a gymnastit :-)

03 – Slovo závěrem první části. Mýty…

Tak vám přeji aby výše uvedený text k něčemu byl, další tři kapitoly se budou věnovat jednotlivým kolům „talentovek“ pokud možno do hloubky. Teď bych ještě rád uvedl na pravou míru několik rozšířených omylů ohledně divadelních škol.

Protekce!

Fuj, to je velice ošklivé slovo, ale slýchám jej v souvislosti s DAMU a JAMU velice často. Nejhorší je slyšet lidi, které člověk pozná během prvního kola (které je pro ně bohužel i posledním) jako fajn kamarády, plivat jed po těch, kteří postoupili. Nezřídka zaslechne perly jako: „Jak toho Othela zahrál von, to bych dokázal taky. Co na něm je? No jo, von se zná s Přeučilem  má tlačenku! To se mu to pak studuje! Mrcha…“ a podobně. Ještě lepší to mají dítka rodičů, kteří sami vystudovali herectví (letos to bylo to samé, abych neurazil, vezmu si sem nějaké běžné jméno, třeba Novák (předpokládejme, že pan Novák je známý herec a jeho dcera se dostala na DAMU)) – to pak slyšíte: „Potvora jedna, co je na ní tak úžasného? No jo, fotr jí sem protlačil, ale jinak ***** umí!“ a další milá slova… Tak a teď se na to podívejme bez zbytečných emocí a logicky!

Pročpak se asi slečna Nováková dostala na DAMU? Nu protože má talent. „Ten mělo plno lidí, co tam byli“, namítnete zcela oprávněně. To ano, ale její otec je dobrý herec, a tak je jen logické, že ji dobře připravil a koneckonců – učíme se příkladem. A jaký lepší příklad si může člověk přát, než vyrůstat 18 let v jedné domácnosti s dobrým hercem? Tak vidíte. A když k tomu přidáme ještě genetiku, tak není co řešit! :-)

Takže – protekce u přijímacích pohovorů na divadlo neexistuje! Spíše naopak – člověk, který má za sebou hereckou rodinu, bude  posuzován ještě přísněji než ostatní.

Je to všechno zaplacené!

Další argument lidí, kteří si potřebují postěžovat světu, že je – úžasné herce – nevzali. Divadelní školy nejsou jednou z kateder Karlovy Univerzity :-) V komisi sedí většinou šest až osm lidí, kteří hlasují. Podplatit tyto lidi, kteří navíc ještě jsou poměrně dost známí a vážení umělci, by asi bylo velmi těžké. Ne asi, ale určitě. Takže s prkenicí a bohatým tatínkem se na DAMU nechodí…

Vždycky vědí, koho vezmou už od prvního pohledu!

Nu, vždycky se najdou typy, které padnou do oka už na začátku, ale zase tak horké to není. Sebevědomé a jisté vystupování (nic se nemá přehánět…) spolu s přirozeným projevem vám ale rozhodně neuškodí. Pravdou ale je, že ležérně vyfouknout cigaretový kouř do obličeje předsedy komise se slovy: „Hele, jak se ti líbím?“ asi taky není pravá taktika…

Konec první části