Je pozdní večer všichni spí, však je tu člověk který bdí. Je to člověk který trápí se moc a proto nespí téměř celou noc. Slzy ji tečou po tváři, již dlouho její oči nezáří. A to kvůli trápení co jen z lásky pramení. Chtěla by teď jinde být, chtěla by zcela jinak žít. Boje už má dost, je jak nevítaný host. Vždyť bojem často nespraví se nic je to jako rub a líc. A proto bude čekat dál, vzpomínat jak u ní stál. Vzpomínat na tu krásnou noc, kdy nestalo se sice moc. Však byla to noc krásná, byla chladná, ale jasná. Ty oči vidí stále a proto žije dále.
Nejsou to city mé a vzpomínky tajemné. Možná je to úcta k Tobě a nejen v této době. Snad pochopil jsi toto psaní, které není žádné lhaní. Když někoho má člověk rád, nemůže mu přeci lhát...
|