|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Dnes jsem viděl
kvést -
snad jsi to byla
Ty, snad večernice
v letu pádu, snad
tam byl úsměv,
záblesk zubu,
kmit myšlenky
na smrt dne,
snad
je dnes tma
krásná.
Snad jsem neviděl
tvář, puklinu
ve zdi, snad se
tmou rdí hrob,
zřítelnice těla, snad
i zář, závojivá, můj
tvar písmen,
těch hadů ve skráních,
snad se v hrobkách
živí obracejí
do smrti, cítí dech
pozůstalých, vdechují
prach, snad
se vzbudí.
Zítra budu věšet prádlo
svých dnů,
sečtených čar
na krku, nosím
sebe, abych věděl
kdy se rozplynu, kdy
zatnu zub do zubu,
snad se voda rozestoupí
a uvidím sebe, kůže
sněť,
kůže mramor, kůže
sníh.
Včera snad boj, prohry
za vše a pro nic, pro
Ni, tu, která
je strunou, kapkou nataženou
pádem
do věčného zvuku
hran, těch ozvěn
života, snad umírání
za pravdy boží
a jiné lži, za
právo silnějších srdečních
svalů, snad i za
Tu mou, nedotčenou
tmu v hlavě.
|
|
|