Ležíme nazí

nic nám neschází

ležíme pod peřinou

a z otevřeného okna k nám

v opakovaných záblescích ve vlnách

blyštivé tóny plynou

a prostor zpěvně rozzařují

To tam ptáček malý

za stromem schovaný

snaživě své srdce vyslovuje

za stromem zeleným

jenž společně s tím ostatním

oblohu plynoucí řeku pozoruje

Zaslechla jsi něco uvnitř

posadíš se

příboj o břeh hebký

rozrazí se

a jeho vlny vytrysknou

to když zahalíš si ňadra

chvatně bílou peřinou

A v modrých očích

hledíš do sebe

tichostí

se do nich noříš

jako

do nebe

aby jsi mi pověděla

co krásného jsi uslyšela…

A povídáš

že zpěv připomíná

dva malý kamínky křemínky hladký hlaďoučký

s nimiž když křesáš

vzniká v jiskrách jeho hlásek vzletný slaďoučký

Ptáček usilovně křesá v jiskrách o zachmuřenou oblohu

až po minutách slunce chytne vzplane

a rozlije své zářivé miluju

pod oblohou pod peřinou bílou

mě rozzařují tvoje dlaně

a já za ně děkuju

Ležíme nazí

pod peřinou pod hladinou nazí

čas nás táhne sebou

dva  kamínky v proudu

jenž se jemně dotýkají

oči jiskry skrz hladinu pohledu

něžně paprskují

ano, to co ptáček zpívá křesá

lidské oči vyslovují