|
Lesy
Ej vy české lesy,
kterak vás mám rád !
Vábí mne k vám hlasy,
či je to touha snad ?
Štíhlé kmeny borovic,
modřínový háj,
nevyměnil bych za nic,
luk a lesů kraj.
Vzpínáte se k nebesům
a v kalužích zpět,
mé srdce má u vás dům,
má krev bujný tep.
Postřehu mne přiučí
bystrost srnčích stád,
píli práce mravenčí
stavíc lesní hrad.
Díky rose poznal jsem
v maličkostech svět,
rychlost měřil s jestřábem
jenž prudce k zemi slét.
Jste mou knihou bez stránek
v níž své místo mám,
tvář vaši ze studánek
léta dobře znám.
|
|
|