|
|
|
Úkryt Autor: Tina (Občasný) - publikováno 19.5.2002 (20:29:42), v časopise 13.6.2002
|
| |
ÚKRYT (USA 2002)
Režie: David Fincher
Scénář: David Koepp
Kamera: Conrad W. Hall, Darius Khondij Hrají: Jodie Foster, Kristen Stewart, Forest Whitaker, Dwight Yoakam,
Jared Leto, Patrick Bauchau, Ann Magnusonova, Ian Buchanan Hudba: Howard Shore
Co byste řekli mít ve vlastním domě místnost s telefonem, ventilací a monitorem, na kterém by byl vidět každý kout bytu? Asi by to bylo hezké, ale pro nás méně movitější by takováto místnost byla nejspíš bezpředmětná, protože bychom si ji těžko mohli dovolit. Pro lepší společnost, jako je například Jodie Foster, hrající v novém filmu Úkryt právničku Meg Altmanovou, je takováto místnost jedinou možností, jak se spolehnout na absolutní bezpečnost jejího nově koupeného domu. Meg Altmanová je rozvedená, žijící se svou dcerou Sárou a právě uvažuje o koupi nového domu. Při prohlídce jednoho z domu, (kam ji doprovází také dcera Sára) objeví náhodou místnost, která se skrývá za falešnou zdí. Její realitní agent jí vysvětlí všechny možnosti supermístnosti, zajišťujicí absolutní bezpečnost domu, ale ona stále o funkčnosti místnosti pochybuje. Dům se zdá být také příliš rozlehlý a pro obě dvě příliš velký. Po dlouhém rozhodovaní se ale nakonec rozhodne, ze dům koupí. V originální verzi se snímek Davida Finchera nazýva ,,Panic Room." Je pravda, že atmosféra strachu a napětí, provází snímek od začátku až do konce, ale opravdová panika, na jakou jsme zvyklí z jiných hororových snímku, tam zas tak k vidění není. Právnička v krizové situaci se naopak chová vetšinou dost chladnokrevně a neváhá použít proti zlodějům všechny možné prostředky. Hned první noc do domu vniknou zloději a unavená právnička je spatří na monitoru ve svém pokoji. Hned běží pro svou dceru a obě dvě se utíkají schovat do jediné místnosti, která je v té chvíli napadne, do Úkrytu. Následuje hra kdo z koho, kdy se obě dvě ženy brání dvojici zlodějů, ke kterým časem přibyde třetí. Jak řekl Fincher ve svém interview, bylo nutno napřed nasnímat to, co se dělo v kameře, a pak to co se dělo v domě.(Obě dvě dívky jsou zavřené v místnosti, kde mají před sebou na monitorech všechny místnosti domu.) Tato kombinace snímání vytvořila zajímavý chronosled událostí, který měl za úkol pocuchat divákovi nervy. To co ale podle mého udržuje diváka s očima pevně upřenýma na plátno, je neobvyklé snímaní kamery (průlet klíčovou dírkou, přeskok zdi). Právě tyto kreace jsou jedny z nejlepších využití kamery, jaké je v poslední době možno vidět a jsou také příčinou zajišťují vysokou kvalitu snímku. Při scéně první noci v domě, se Meg uloží do postele a nemůže spát, a tak jde na toaletu (kamera ji provází až do konce, tedy až po část, kdy zmáčkne splachovadlo). Venku je bouřka, déšť bije silně do oken a před domem čeká dvojice zlodějů, která se chystá odnést z domu několik milionů dolarů. Všechny tyto detaily, jako bouřka, rozhlehlý dům, velké neobydlené pokoje, dotváří celkovou atmosféru, doprovázenou zajímavým soundtrackem, který vytvořil u nás méně známý Howard Shore. Celkovým zpracováním se dá snímek srovnat s filmy mistra hororu A. Hitckoka. Například ale v Hitchkokově Čekání na tmu s A.Hepburn, který asi nejvíc připomíná snímek Úkryt, byl Hitchkok schopen vytvořit nejen atmosféru, ale také jeho charaktery nepostrádaly hloubku a osobitost. Zatímco zpocená Fosterová lítá tam a zpátky a snaží se zachránit svou diabetickou dceru, která si potřebuje píchnout inzulin, Audrey Hepburnová řeší své psychlogické drama skrčená v koutě. Fosterová ve snímku plní svou úlohu jen jako ženská hrdinka, nic víc a nic míň. Pro herečku jako je ona, je to ale trochu málo. Také ostatní charaktery postrádají dostatečnou hloubku. Androgynní zjev Kate Stewartové sice postraší, ale její roli moc nepomůže. Zloděj, kterého ztvárnil Forest Whitaker se potom, co se zachová jako největší padouch obrátí k lepšímu, což je velmi průhledný hollywoodský konec postavy. Manžel Fosterové (P.Bauchau) hraje od začátku do konce zbabělého fackovacího panáka, a působí spíše jako kulisa, než jako opravdová postava. Dům je zachráněn, peníze nalezeny a Fosterová sedí se svou dcerou v parku a listuje novým vydáním realitních novin. Tento závěr připomíná spíše konec romantické komedie než thilleru a celkově opravdu kazí dojem. Snímek si rozhodně zaslouží diváckou pozornost, i když, není od věci doufat, že příští počin, obdivuhodného režiséra jakým zajisté David Fincher (Klub Rvacu, Sedm) je, bude ještě o kousek lepší.
|
|
|