Ruka ztěžklá svalila se z opěradla,
ruka něžná, ruka zběhlá,
ještě mladá, zdaleka ne vráskou zryta.
Ruka, co mne žalem bije
a rozvolněným citem hladí.
A znovu skrat elektřiny na temeni hlavy.
Tvář obrácená lícem,
kterou škádlím v zrcadle.
Jako že je slunce nad měsícem
nepropukám v ležérnost citovou,
naopak je mě stále více,
a z dlaní chci servat všechen tlak.
Ruka ztěžklá svalila se z prostěradla,
do nádoby hmatla,
zrní ptákům neukradla.
Jen se mrazem popálila.
Ruka vlažná, pouze ruka,
a to s prsty celou dlaní,
možná s kouskem paže.
Vlas sis z čela amatérsky sčesla,
a pro vstup do její brány marně vkládám hesla.
Vlasová bitva, elektrizují
až do rukou, až do dlaní,
a z chodidel chci servat všechen ten tlak.
|